Harry Potter a Alternativy nenávisti

62. Plány hodné Zmijozela

            Harryho večer vyrušilo vrnění jeho zrcátka. Byl zvědavý, co mu asi Severus může chtít, takže se ukryl za závěsy své postele, prostor kolem začaroval a hovor přijal. Naštvaný obličej jeho strýce však dával tušit, že to nebude jeden z příjemných rozhovorů.

„Děje se něco?" zeptal se ho Harry zmateně.

„Ano, děje. Tohle se děje," nastavil před svou tvář jeho sešit Brumbálovy armády.

„Jéé, říkal jsem si, kde jsem ho nechal," zajásal Harry, ale jakmile se tvář jeho strýce ještě víc zamračila, ihned toho nechal.

„Nechal jsi ho válet na gauči, kde ho poté našel Draco!" Harryho domněnky se potvrdili. Víc než ale to, že ho tam Draco našel, ho teď drásal pocit, že byl Severusem vyhozen zrovna kvůli němu.

„Takže to byl on! No, to jsem si mohl myslet," řekl Harry. „A kvůli tomu jsem byl nucen u Brumbála vypít dva šálky čaje a po třetím odmítnutí sníst dokonce citrónový dortík!" zanaříkal a jeho kyselá chuť se mu hned připomněla. Oklepal se a ušklíbnul.

„Víš vůbec, jaký z toho mohl být malér?"

„Eee, to možná jo," začal si to teprve až teď uvědomovat. Zvlášť když si vzpomněl, že ho s ním chvíli předtím Malfoy viděl.

„Naštěstí jsem Dracovi řekl, že jsem ti ho zabavil." Jakmile ale Severus uviděl Harryho vytřeštěný výraz, znejistěl. „Tak to řekni. Určitě máš pro mě nějakou důležitou informaci. A podle toho, jak se tváříš, řekl bych, že nebudu nadšený," zkonstatoval Severus zamyšleně.

„No, asi máme problém."

„To mi došlo," pověděl jeho strýc netrpělivě.

„Malfoy mě s tím sešitem viděl, než jsem k tobě šel," řekl Harry s pomalou opatrností. Severus zbledl hněvem.

„Jak VIDĚL?!"

„Trochu jsme do sebe vrazili a ten sešit mi vypadnul z ruky," sděloval mu Harry se zatajeným dechem.

„A jsi si jistý, že ho poznal?"

„Jo." Harry viděl, jak Severus horečnatě přemýšlí. „Co budeme dělat?"

„Co budeme dělat?" opakoval po něm naštvaně Severus. „Ty bys měl v prvé řadě začít používat to, co nosíš v hlavě! Jestli tedy vůbec nějaký mozek máš! Jak jsi tam mohl ten sešit nechat ležet, Harry?! Víš, co se teď může stát, když Dracovi dojde, že jsi tam před ním byl? A že mu to nejspíš došlo, podle toho, jak podivně se celou dobu choval. Připisoval jsem to – no, to je jedno čemu, ale prostě musí něco tušit!" začal si Severus přehrávat nedávné události v hlavě.

„Co ti chtěl?" zajímalo ale v prvé řadě Harryho.

„Tak to není zrovna tvůj problém, že?" odvětil Severus podrážděně.

„Kdybys mě kvůli němu tak rychle nevypakoval, nenechal bych ho tam," vyčetl mu Harry, domnívaje se, že je v právu.

„Myslíš si, že nikdo jiný než ty nemusí řešit problémy? Jsi snad středobodem vesmíru?" Tohle Harryho nadzvedlo.

„Neboj, to si nemyslím. Nikdy jsem nebyl, tak proč bych si teď něco takového myslel, že? Já jsem tak možná středobodem Brumbálových a Voldemortových plánů, ale tím to končí nebo ne?" řekl Harry s hořkostí v hlase.

„Přestaň se už pořád litovat."

„Přestaň mi pořád opakovat, abych se nelitoval. Já se nelituju! Jen říkám, jak to je!" zvýšil Harry hlas. „A když jsou ti Malfoyovy problémy přednější než ty moje, tak -"