Harry Potter a Alternativy nenávisti

14. Opět doma

Cestou na nádraží Kings Cross pocítil Harry neskonalou úlevu. Úlevu, že konečně opustil Grimmauldovo náměstí a již večer bude zpátky v Bradavicích.

Jeli auty, jež jim zapůjčilo ministerstvo. Harry Potter byl nyní v očích ministerstva a především ministryně, madam Bonesové, osobou číslo jedna, což znamenalo postarat se o cokoliv, co by mohl potřebovat. Její přístup byl pravým opakem toho Popletalova.

Ne že by z toho byl Harry kdovíjak nadšený. Samozřejmě byl rád, že ho přestali označovat z lháře, ale nic se nemá přehánět. Obhajování jeho osoby v každém druhém čísle Denního Věštce bylo už moc i na něj. Proto ho taky raději přestal číst. Jediné, co ho zajímalo, byly útoky smrtijedů či podezřelé události, na něž ho však měla upozorňovat Hermiona. Vše ostatní šlo mimo něj.

Cesta uběhla rychle. Dokonce rychleji, než by měla, ale co – jsou přeci kouzelníci, nemělo by ho to stále překvapovat. Ale překvapovalo.

„Konečně jsme tu také jednou zase včas," poznamenala paní Weasleyová, když mířili k přepážce 9 a ¾. Doprovázeli je samozřejmě i další členové Řádu jako bezpečnostní dozor. Harry uviděl ve dvojicích Moodyho s Pastorkem a Tonksovou s Lupinem, kteří dělali, že k nim nepatří. Asi to patřilo k jejich roli, ale Harry si byl při pohledu na Remuse jistý, že by se tak choval, i kdyby to v popisu neměl.

Když už stáli před přepážkou, snažil se Harry zahnat chmurné myšlenky pryč. Konečně mu zase začne jeho život, tak chtěl vše negativní nechat za sebou v mudlovském světě. Přepážkou prošla paní Weasleyová s Ginny a za nimi je následovala Hermiona.

„Teď jdi ty, to nejlepší pak přijde nakonec," pošťouchl ho s úsměvem Ron. Harryho to povzbudilo. 

„To je jasný. Užijte si to, vaše jasnosti," šťouchl do něj nazpět a také s úsměvem prošel přepážkou.

Na nástupišti se blyštila rudá parní lokomotiva. Harryho ten pohled vždy fascinoval. Všude okolo se pohybovali ostatní studenti s rodinami a Harry si vzpomněl, jak ho sem vloni doprovázel Sirius. Při té vzpomínce se zachvěl.

Když se vedle něj za pár vteřin objevil Ron, zamířili ke své skupině. Ginny už mávala na své spolužáky z ročníku a rychle se s nimi utíkala přivítat. Harry ke svému zděšení zjistil, že jeho příchod nezůstal nepovšimnut. Někteří lidé si na něj dokonce ukazovali. Většinou zahlédl nějaké studenty, ať už jeho známé nebo cizí, jak si něco šeptají s rodiči. Nechovali se tak samozřejmě všichni, ale i těch několik lidí dokázalo Harrymu jeho příchod hned znepříjemnit.

„Pojďte, měli bychom jít do vlaku," zaklepala jim na ramena Hermiona, která si zájmu o Harryho osobu a jeho následného znechucení všimla.

„Dobrý nápad," přitakal hned, rozloučil se s panem a paní Weasleyovými a zamířil do vlaku.

„Harry!" zastavil ho kousek od vlaku známý dívčí hlas. K Harrymu zděšení se k němu hnala Cho Changová, pravděpodobně s rodiči.

„Ahoj Cho," snažil se působit mile a podal jí ruku. Ron s Hermionou stáli kousek za ním a házeli po sobě všehovořící výrazy. Tuhle holku fakt nemuseli.

„Tak ráda tě zase vidím. Tohle jsou moji rodiče, moc tě chtěli poznat," usmívala se Cho, a to už se k Harrymu dotyční nakláněli a se stejně širokými úsměvy si s ním potřásali rukou.

„Moc nás těší, Harry Pottere," promluvil starší muž.

„Je to pro nás čest. Naše dcera nám o vás moc vyprávěla. Mluvila o vás skoro celé léto," doplňovala ho jeho žena.