Harry Potter a Alternativy nenávisti

35. Na titulní straně

Harry seděl u stolu v kabinetě profesorky McGonagallové a na její židli seděla ministryně kouzel madam Bonesová. Harry byl trochu nervózní, vůbec nepředpokládal, že by k tomu rozhovoru mohlo dojít taky brzy. Dokonce ani příliš nedoufal, že by k němu mohlo dojít vůbec někdy.

„Takže, pane Pottere, dostala jsem váš dopis," začala rozvážně ministryně.

„Všimnul jsem si," poznamenal a vzápětí by si za to nejraději nafackoval. Naštěstí se ale madam Bonesová začala usmívat. „Chtěl jsem říct, že jsem nečekal, že se tím budete zabývat tak brzy," dodal omluvným tónem.

„Abych pravdu řekla, něco jsem již o tom zaslechla. A sama jsem čekala, kdy mě ohledně této záležitosti bude někdo kontaktovat. Domnívala jsem se však, že to bude Brumbál. Byla jsem potěšena, když jsem dostala vaši sovu, pane Pottere. Je to pro mě znamením, že vkládáte v ministerstvo důvěru, což kvůli událostem minulého roku nebylo samozřejmostí."

„Věřím ve váš smysl pro spravedlnost, paní ministryně," volil pečlivě svá slova Harry. Více než kdy jindy si uvědomoval, kým vlastně je. Pokud bude chtít jednou Voldemorta porazit, a jako že opravdu chtěl, musel jeho vliv dosáhnout na mnohá místa. A Ministerstvo se zdálo být dobrým začátkem. „Pamatuji si, jak jste při mém disciplinárním řízení hlasovala pro mou nevinu. Opravdu si toho vážím," Madam Bonesová vypadala jeho slovy potěšena.

„Byla to nehorázná událost. Když vyšlo najevo, že za tím stála sama Dolores, byla to pro všechny rána. Celý ten proces pro mne byl již od začátku nesmyslný – soudit studenta za obyčejné užití kouzla o prázdninách? Nechci si ani představit, jak by vše dopadlo, kdyby vás z Bradavic kvůli tomu vyloučili," dodala trochu zachmuřeně.

„Věřte, že to ani já," utrousil Harry a začínal se pomalu, ale jistě cítit trochu lépe. Vypadalo to, že madam Bonesová je na jeho straně.

„Takže k tomu, proč jste mi psal. Pochopila jsem správně, že se jedná o Siriuse Blacka?" Harry byl trochu překvapen, ale vzápětí si uvědomil, že bylo mnoho způsobů, jak se o tom mohla dozvědět. Bradavice byla jedna velká drbárna.

„Ano. Byl to můj kmotr. A byl nevinný," prohlásil Harry jednoduše. Ministryně si chvíli zkoumavě Harryho prohlížela a vypadala, že nad něčím uvažuje.

„Než jsem sem jela, pročítala jsem si v archivu spis ze soudního řízení, které s panem Blackem proběhlo. Doslova v něm stálo, že se k vraždě doznává a že je, cituji, zabil," pronesla trochu podezíravě.

„Myslel tím mé rodiče, ne ty mudly," vyhrkl hned obranně Harry.

„Vaše rodiče?" nadzvedla obočí ministryně.

„Měl být strážcem jejich tajemství. Schovávali se před Voldemortem pomocí Fideliova zaklínadla. S tátou byli už od školy nejlepší přátelé. Pak ale Siriuse napadlo, že by jím mohl být jejich další přítel, na něhož by nemuselo padnout podezření. Peter Pettigrew."

„Peter Pettigrew?" udivilo madam Bonesovou.

„Ano. Jenže ten je zradil. Sirius si to poté dával za vinu. Proto tvrdil, že je zabil," vysvětloval Harry.

„Z Petera Pettigrewa nezbylo nic víc než prst," pochybovala stále ministryně.

„Uřízl si ho a zmizel. Je neregistrovaným zvěromágem – mění se v krysu. Jak příhodné, že? Asi byste měla i vědět, že to on při Turnaji tří kouzelníků zabil na Voldemortův příkaz Cedrika Diggoriho. Je Voldemortova pravá ruka. A to doslova," napadlo Harryho a zašklebil se, když si uvědomil tu souvislost.