Harry Potter a Alternativy nenávisti

66. Duch Bradavic

            Harry došel ke kamenné zdi, za níž se nacházela Komnata nejvyšší potřeby. Pocity uplynulých dvou dnů se v něm nahromadily a on měl dojem, že nedokáže ani dýchat. Sejmul ze sebe neviditelný plášť a hlavou se opřel o studenou zeď. Teď nebo nikdy. Věděl, že možná právě tady ho čeká něco, co může od základu změnit vše, v co věřil. Možná také teď zjistí, že mu Duch Bradavic nepomůže. Anebo mu naopak řekne něco, díky čemu dokáže tuhle válku vyhrát.

Nadechnul se a soustředil se na jedinou myšlenku. Najít Ducha Bradavic. S tím Komnatu třikrát obešel, a když se před ním objevily známé dveře, měl srdce až v krku. Zavřel oči a natáhnul ruku ke staré železné klice. Teď už nebyla cesta zpět. Harry otevřel oči a vzal za kliku.

Před ním se zjevila prázdná kulatá místnost, v níž na první pohled neviděl nic než jen holé kamenné zdi. Vkročil váhavě dovnitř a zavřel za sebou. Nyní se mohl rozhlédnout lépe. Na stěnách skutečně nic nebylo, ale uprostřed místnosti si všimnul většího stojícího kamene, který narušoval jinak hladkou strukturu podlahy. Pomalým krokem se vydal k němu, a když se u něj zastavil, objevil na jeho vrcholu vyrytý erb Bradavic.

„Vítám tě, Harry Pottere." Harryho vylekal hlas za jeho zády. Jakmile se za ním otočil, zůstal nevěřícně zírat. Naproti němu stál muž, kterému mohlo být okolo padesáti let. Světle hnědé, lehce prošedivělé, zvlněné vlasy, které mu sahaly po ramena, barevně ladily k jeho přesně střiženému kníru. Na sobě měl honosný tmavě modrý hábit se zlatými výšivkami, a jak si Harry po rychlém prozkoumání všimnul, znázorňovaly všechny čtyři kolení znaky. A rozhodně to nebyl duch. Viděl toho muže tak jasně, jako sám sebe v zrcadle.

„Duch Bradavic?" zeptal se ho opatrně, když znovu našel svůj hlas. Přitom ještě stihnul zapřemýšlet, jestli se na toto setkání také neměl obléknout lépe. Ve svém mudlovském oblečení si najednou připadal trochu nepatřičně.

„Tak, jak pravíš. A rovnou tě uklidním. Společenský hábit pro tuto příležitost neshledávám potřebným." Harry se zarazil.

„Dokážete mi číst myšlenky?" zeptal se rovnou a muž se lehce pousmál.

„Na tomto místě to dovedu. Tato Komnata je v mé plné kompetenci. To já dávám nejen tobě, ale i ostatním, kdo Komnatu nejvyšší potřeby vyhledají, to, oč žádají," vysvětloval Duch Bradavic a Harry se zděsil, kolikrát při jeho tréninku musel vyslyšet jeho touhy po pomstě Voldemortovi nebo Bellatrix. „K tomu se ještě dostaneme," prohlásil Duch Bradavic a Harry se snažil na nic nemyslet. „Ještě ti ale sdělím, že pokud bych tě neshledával vhodným k setkání se mnou, nestáli bychom tu. A ani události uplynulých dnů na tom nic nemění." Severus mu nejednou řekl, že se v něm dá číst jako v otevřené knize, a Duch Bradavic tomu dodal nový rozměr.

„Dobrá," řekl Harry, když ho malinko uklidnilo vědomí, že ani jeho selhání a smrt dvou mudlů není překážkou k jejich diskuzi.

„Než se však pustíme dál, musím tě upozornit, že vše, co zde bude dnes nebo v budoucnu řečeno, neopustí zdi této Komnaty. Nikomu nesdělíš, kde jsi mne našel, ani co jsem ti řekl." Něco takového Harry čekal, ale mělo to malý háček.

„Pár lidí ví o tom, že jsem vás hledal. A vědí, že vím, kde vás najít." Muž naproti němu přikývnul.

„Ředitel Albus Brumbál, tvůj strýc profesor Severus Snape, Hermiona Grangerová a Ronald Weasley." Harry překvapeně zamrkal. „Nebuď překvapen, Harry Pottere. Již dlouho tě sleduji. Dobře tě sleduji a také ty, kteří do války zasahují. Sice nevím, co si lidé mimo tuto místnost myslí, ale dokážu vidět každý jejich krok. A některé kroky sleduji pozorněji než jiné," vysvětloval muž tajemně a Harrymu se přitom zježily chloupky na rukou.