Harry Potter a Alternativy nenávisti

26. Brumbálova armáda

Harry, Ron a Hermiona trávili nedělní odpoledne v knihovně. Hermiona v plné síle dodělávala svou práci na Lektvary, Harry chvíli psal, chvíli zíral do blba a Ron usnul už asi po dvou minutách, co tam vešli.

„Že mi to pak půjčíš, Hermiono?" zeptal se jí zoufale Harry, který měl sotva jednu stranu z pěti zadaných. Byl naprosto bez energie.

„Kdybyste se včera tak nezřídili, trochu by ti to myslelo," nezvedla k němu ani zrak Hermiona.

„To byla výjimečná situace."

„Ještě, že ne nehoda, jak jsi tvrdil Snapeovi," odfrkla si Hermiona. „Ukaž, co už máš," natáhla se pro jeho pergamen a začetla se. „To ale nechceš Snapeovi odevzdat, že ne?" zamračila se pochybně nad jeho prací.

„Neměl bych?" zeptal se překvapeně Harry, domnívajíc se, že začátek není až tak špatný.

„Jestli ti nevadí dostat téčko, tak si to pro mě za mě odevzdej." Harry se zděsil.

„To ne! To by mě Snape zabil. Tak mi tam něco oprav. U Merlina, bolí mě šíleně hlava," položil si hlavu na stůl stejně jako Ron. Najednou uslyšel zvuk trhání papíru. „Hermiono! Víš, kolik sil mě to stálo?!" zvolal, když uviděl svou práci na dva kusy.

„Ne. Ale jako tvá nejlepší kamarádka bych ti doporučila už dnes nic nepsat," odpověděla věcně Hermiona a dál se věnovala své eseji.

„Zítra ale máme prodloužený trénink, zápas s Havraspárem je už za necelý týden. Zítra to nestihnu!"

„Ještě nedávno ti byl famfrpál ukradený," podivovala se Hermiona. Harry na to raději nereagoval a zase si položil hlavu na stůl. Pak ho ale napadlo, co by ho mohlo probrat.

„Jdu něco zkusit připravit na BA," unaveně vstal od stolu. „Do Komnaty nejvyšší potřeby," vysvětloval, když uviděl Hermionin nechápavý výraz. „Chci vyzkoušet nějaká kouzla." Minule se tam skvěle odreagoval a řekl si, že to bude dělat aspoň dvakrát do týdne. A teď opravdu nebyl ničeho jiného schopen...

„Aha, tak jo. Já ještě pak taky něco musím dodělat. Jo, a aby sis nemyslel, že jsem zapomněla, tak po Duchovi Bradavic stále pátrám. Vypadá to ale, jako by vážně neexistoval. Ještě by mohlo něco být v Oddělení s omezeným přístupem, ale musel by nám dát někdo povolení." Harry jí byl vděčný. Sám neměl skoro žádný čas se tomu věnovat.

„Zajistím ho u Whilea, to by neměl být problém," napadlo hned Harryho a Hermiona souhlasila.

*****

„Dnes budeme připravovat Lektvar procitnutí. Kdo nám sdělí jeho účinky?" Hermiona se jako vždy hlásila, a Snape ji jako vždy nevyvolal. „Slečno Parkinsonová?"

„Probouzí člověka z hlubokého spánku, do něhož se dostane vlivem kouzla. Může také probrat člověka z poblouznění, které je taktéž zapříčiněno nějakým kouzlem či kletbou."

„Správně. Deset bodů pro Zmijozel. A kdo nám řekne jméno objevitele tohoto lektvaru? Třeba pan Potter?" Harry se podíval na Hermionu, jako by to snad měla říct za něj, ta odpověď určitě znala. Ale Snape věděl, že Harry ne, proto se zeptal jeho. „Možná vám slečna Grangerová pomáhá s ledačím, což mi je upřímně jedno, ale s odpovědí na mou otázku vám teď pomůže těžko." Zmijozelští se začali smát a Hermiona zrudla. „Takže nevíte. Nic neočekávatelného. To je tak, když se paní ministryně rozhodne měnit nastavení podmínek pro přijetí do Pokročilých lektvarů, a já se tu pak musím zdržovat s tupci, kteří si sotva dokážou rozmíchat cukr v kafi. A i to je pro ně někdy nadlidský výkon a končí katastrofou." Za neustálého posměchu Zmijozelů zůstal Harry poníženě zírat na Snapea. Tak tohle bylo už hodně špatné, když začal vytahovat i události z léta. Harry věděl, že Prasinky nezůstaly zapomenuty, a on to teď dostane sežrat.