Harry Potter a Alternativy nenávisti

71. Šach

            O několik večerů později seděl Severus u sebe v bytě a za stolem opravoval písemné práce třetího ročníku. Byla to katastrofa jako vždycky, takže o špatnou náladu nebylo nouze. A když se k tomu přidalo znuděné vzdychání a funění ozývající z pohovky u krbu, jeho nálada klesala ještě mnohem hlouběji.

To měl zase jednou nápad! Potrestat Harryho tím, že mu dá školní trest na každý večer až do konce května, aby si ho přitom ohlídal, nyní shledával jako své velké pochybení.

Samozřejmě někdy trénovali, ale jak Harry, tak i Severus měl svou práci, takže mu dovolil při těch večerech vypracovávat své domácí úkoly a připravovat se na další vyučovací hodiny. Před večerkou s ním pak chodil (Harry samozřejmě pod pláštěm) ke schodišti u Velké síně a dohlížel na to, aby Harry skutečně zamířil nahoru. Když se mu Harry první večer rádoby vtipně snažil naznačit, že když je pod pláštěm, těžko ho ohlídá, měl sto chutí mu ten plášť zabavit. Ale ne, Severusovy vytříbené smysly dokázaly odhalit, kam se Harry vydal. Pro všechny případy ale ještě zůstal další půl hodinu u schodiště hlídkovat. S jeho synovcem totiž člověk nikdy nevěděl.

Teď tu ale ležel – ano, jak Severus zjistil, když se nahnul přes stůl, opravdu na pohovce ležel – a rozloženou učebnicí na Přeměňování měl přikrytý obličej. Jeho funění tím získalo nový rozměr.

Severus oznámkoval předposlední písemnou práci, jejíž majitel získal právě H, vstal od stolu a tiše přešel k Harrymu. Chvíli se nad ním tyčil, než se k němu sehnul a sebral mu učebnici z obličeje. Harry pod náporem světla, které ho v tu chvíli udeřilo do tváře, začal mrkat a rozhlížet se kolem, co se to děje.

„Nemyslíš si doufám, že jsi dostal školní trest k tomu, aby ses sem chodil vyspat, že ne?" zeptal se ho Severus přísně.

„Já nespal, vstřebával jsem, co jsem si přečetl. Někdy se to utřídit musí," namítal Harry. Severus na něj chvíli zůstal zírat, načež se podíval do Harryho otevřené učebnice a zběžně stránku prolétl.

„Jaká jsou tedy rizika při přeměně cukřenky v motýla?" Harry se poškrábal na hlavě, zapřemýšlel a následně se na Severuse usmál.

„Že si nebudu mít čím osladit kafe, pokud tak neučiním předem?" Severus zavřel oči a počítal do deseti, aby to vydýchal. „Nebo nám taky může uletět a my nebudeme mít ani cukr ani motýla." Severus otevřel oči a lehce praštil Harryho učebnicí po hlavě.

„Třeba se ti rozsvítí," zamumlal Severus, hodil mu učebnici do klína a vrátil se zpět ke stolu.

„Nemůžu za to, že jsi mě vyrušil," bránil se Harry. „Zrovna tohle jsem si totiž ještě utřídit nestihnul, víš?"

„Jistě. Ještě mi řekni, že jsi to měl zrovna v úmyslu," protočil Severus očima.

„Měl!" prohlásil na svou obranu Harry. Severus si povzdechnul a vzal si do ruky poslední test. Věděl, že i kdyby byl sebelepší, dotyčný bude trpět stejně, jako trpí teď on. Červeně načmáral na test další H, a když zvednul hlavu, zjistil, že ho Harry z gauče pozoruje. „Co zase?"

„Nudím se," oznámil mu Harry.

„A co já s tím?" nechápal Severus. „Už to snad všechno umíš?"

„S Hermionou jsem trávil v knihovně celé odpoledne. To není fér, že se musím učit i tady. Navíc je ten trest neoprávněný," dovolil si mu oznámit Harry. Severusovy oči se zúžily rozčilením.

„Tak on je neoprávněný," opakoval po svém synovci hrozivým tichým hlasem. Harry se však nezalekl a ještě demonstrativně přikývnul. „A že se mě předevčírem u snídaně snažil Hagrid při pozdravu poplácat po zádech, to je asi v pořádku. Kdybych v tu chvíli schválně neupustil na zem vidličku a nesehnul se pro ni, dostal bych přímý zásah!" Harry se začal dusit smíchy. Severus již delší dobu s politováním shledával, že na Harryho jeho zastrašování ne vždy platí. „To je velice vtipné. Nikomu by to vůbec nebylo podezřelé," procedil Severus, po čemž se Harry začal uklidňovat.