Harry Potter a Alternativy nenávisti

15. Karfeus While

Harry seděl s Ronem a Hermionou u snídaně a zadumaně zkoumal svůj rozvrh. Předmětů měl sice méně, zato však častěji a v delších blocích. Jako první je dnes čekala dvouhodinovka Přeměňování, po níž následovaly dvě hodiny Obrany proti černé magii. Odpoledne pak měli mít Bylinkářství. Lektvary, z kterých neměl Harry vůbec dobrý pocit, měl mít naštěstí až zítra. V tu chvíli záviděl Ronovi, který se na ně nedostal. Z lektvarů měl při NKÚ jen Přijatelné. ‚Šťastný to člověk,' pomyslel si Harry.

Jako by mu Ron četl myšlenky, naklonil se nad jeho rozvrh a ušklíbnul se. „S těmi Lektvary tě lituju. Mít je třikrát týdně, to by mě mrsklo."

„Harry je potřebuje, aby se mohl stát bystrozorem, Rone. Čím ty jednou budeš, to fakt nevím," vpálila mu hned Hermiona.

„Mě zaměstná Fred s Georgem," odvětil Ron s klidem a ukousnul si obří sousto ze svého toustu s marmeládou.

„To chci vidět," pronesla se smíchem Ginny, která seděla kousek od nich a evidentně plány svého bratra zaslechla.

„Hlavně jim to hned nevyslepič. Ještě to nevědí," upozornil ji Ron, když ji spatřil.

„Nejsem žádná slepice, abych jim něco slepičila. Spíš mi řekni, až jim to budeš navrhovat. U toho bych ráda byla!" vrátila mu Ginny.

„No co. Vynáší jim to dost, tak co by mě mezi sebe nevzali," pokrčil rameny Ron a už zase mluvil ke svým dvěma přátelům.

„Přimluvím se za tebe," zapojil se Harry a naklonil se k němu. „Ale jen jestli budu moct jít dělat s vámi, protože silně pochybuji o tom, že bych OVCE z lektvarů složil. Dokonce pochybuji o tom, že je tento rok vůbec dochodím," promlouval k Ronovi potichu, ale i tak ho Hermiona zaslechla. Ron s úsměvem přikyvoval, ale Hermiona se s hrůzou v očích narovnala.

„Jistěže lektvary dochodíš! A nepřipadá v úvahu, že bys neudělal OVCE! Budeš se připravovat se mnou!"

„Tak teď tě lituji desetkrát tolik, kamaráde," zašeptal Harrymu do ucha Ron. Hermiona ho sjela uraženým pohledem.

„Někdo je na rozdíl od tebe zodpovědný sám za sebe a nespoléhá se jen na druhé!" vpálila Ronovi ještě.

„Nehádejte se pořád," snažil se je uklidnit Harry. „Asi bychom měli vyrazit na hodinu nebo nám dá McGonagallová trest jako prvním v tomhle roce."

„To by nám jen strhla body," mávnul rukou Ron a ještě rychle ujídal z malinového koláče.

„To je ještě horší, Ronalde!" pohoršeně zvolala Hermiona a zvedala se rychle od stolu, následována Harrym.

„Tady se člověk ani pořádně nenasnídá," nadával Ron a také se neochotně zvedal od stolu.

„Snědl jsi toho dvakrát tolik, co my s Harrym dohromady."

„Jenže vy dva jíte jako vrabci. Nechápu, jak vám to může stačit."

„Nemusíme vyžrat celé Bradavice, abychom byli dostatečně najezení. Když jsi přejedený, brzdí se ti mozkové buňky."

„Tak to musíš být pořád hladová."

Hermiona po té poznámce uraženě vyrazila napřed.

„To měl být kompliment, ne?" zeptal se nechápavě Ron Harryho a ten je pokrčil rameny. „Ty holky fakt nic nechápou. Asi dneska jedla víc a je zabrzděná." Harry to raději nekomentoval a oba se vydali pomalým krokem do učebny přeměňování.