Harry Potter a Alternativy nenávisti

39. Vyvolená

Všichni účastníci boje se Smrtijedy ze Tří košťat se na příkaz profesorky McGonagallové odebrali na ošetřovnu. I když Harrymu nic nebylo, platilo to i pro něj.

„Jsem vážně v pořádku, madam Pomfreyová. Já jsem se do toho boje skoro nezapojil," přesvědčoval ji už po několikáté urputně Harry, když si ho znovu prohlížela. Jako vždy zde se ale jeho slova míjela účinkem.

„Jasně. Harry se skoro nezapojil," komentoval to Seamus s úšklebkem. Nikdo z nich si nevšimnul profesora Snapea, který zrovna vešel s profesorkou McGonagallovou na ošetřovnu „Harry přišel, viděl, sejmul ho, a zase mohl jít. Ten parchant odletěl přes půl lokálu, ani nemrknul! "

„Pane Finnigane. Ten slovník," ozvala se káravě madam Pomfreyová.

„Jasně. Není problém nazvat ho i hůř," mrknul Seamus na Harryho, který se ale vůbec nesmál. Bylo mu hrozně. Aby to na něm ale nebylo znát, snažil se tvářit poklidně. Jeho výraz byl nečitelný, obrnil se kamennou hradbou, za níž nikdo z nich vidět nemohl. Každou chvíli zabrousil pohledem k Hannah a Justinovi, kteří byli stále v bezvědomí. Susan ležela vedle nich v posteli a smutně Harryho pozorovala. Měli takové štěstí! Stačila chvíle a už tu nemusela být...

„To bych být vámi nedělala, pane Finnigane," ozvala se vedoucí jeho koleje a Harry se otočil. Na okamžik ztuhnul, když spatřil Snapea, ale hned se zase odvrátil. Na jeho vyčítavý pohled už síly neměl. Věděl, že to zvoral. A dost. Ale co měl dělat jiného? Zase se podíval na Susan a věděl, že se rozhodl správně.

„V pořádku," komentovala autoritativně madam Pomfreyová Harryho stav. Harry se zvedl z postele, na které seděl a neopomněl poznamenat, že to přece říkal.

„Pottere, vy mi budete tvrdit, že jste v pořádku, i když budete mít zlámané všechny končetiny," odfrkla si bradavická ošetřovatelka a přešla k Nevillovi, který dění na ošetřovně jen mlčky pozoroval. „Tak ukažte, vy bojovníku. No, už se vám to lepší," komentovala Nevillovo zranění na ruce, kterou mu před nějakou chvílí mazala hojivou mastí.

Harry, aniž by věnoval jakýkoliv pohled Snapeovi, přešel k Susan a sednul si na židli, která byla u postele.

„Už je trochu líp?" zeptal se jí a snažil se tvářit co nejvíc pozitivně, ale i to mu už činilo problémy.

„Nevím," promluvila potichu Susan. „Bude někdy vůbec ještě líp?" zeptala se ona na oplátku jeho. Harry si prohrábl rukou vlasy a zakroutil hlavou.

„Nevím," opakoval po ní bezradně.

„Jsem tvým dlužníkem, Harry. Zachránil jsi mě," nahnula se k němu a chytila ho za ruku. Harry začal kroutit hlavou a už chtěl něco namítat, ale rusovlasá dívka ho nenechala. „Tomu Smrtijedovi už nic nebránilo v tom, aby mě dostal. Vím, že mě chtěl odvést k Ty-víš-komu. Říkal to ještě předtím, než jsi přišel," vysvětlovala potichu.

„To byla samozřejmost, jsi má kamarádka. Nenechal bych-"

„Tohle není samozřejmost," začaly jí stékat slzy po tvářích. „Děkuji ti," poděkovala mu znovu a objala ho. Harry jí objetí trochu nesvůj opětoval.

„A my jsme vosk?" přerušil je Seamus naoko uraženě. Susan a Harry se na něj otočili, načež si Susan začala otírat slzy rukávem od svetru, pak vstala a přešla ke svým dalším třem ochráncům.

„Ne, nejste," začala jednoho po druhém také objímat a děkovat jim. „Nevím, co bych si bez vás počala," prohlásila, když objímala zaskočeného Nevilla. U Ernieho se zdržela nejdéle. Profesorka McGonagallová je sledovala s úsměvem, Snape však dělal, jako by tam ani nebyl.