Harry Potter a Alternativy nenávisti

33. Rozbité zrcátko

            Schůze pak už probíhala bez větších komplikací. Harry pečlivě naslouchal, ale nijak se nezapojoval. Nebyl členem Řádu, takže na nějaké zásahy si ani netroufal. Určitě mu ale rozšířila obzory. Dozvěděl se, co se stalo rodičům Katherine Nearsové, a že její otec měl v minulosti smrtijedům dodávat těžce sehnatelné přísady do lektvarů. Když se ale již nyní ke spolupráci neměl, nesl za to i se svou ženou následky. Oba byli mrtví.

Poprvé se vůbec doslechl o tom, že před nedávnem proběhl i teroristický útok na londýnské metro, při němž zemřelo 24 mudlů, ale podle Pasotrkova ujištění s tím Voldemort nic společného neměl.

Že ale Voldemort plánuje osvobodit vězně z Azkabanu, nad tím už Harry sám uvažoval. Již minulý rok se mu to podařilo, takže byla jen otázka času, kdy se o to pokusí znovu. Ministerstvo bylo sice neustále v pohotovosti, ale nejen Harry se obával, že je to jen otázka času.

„Dobrá. Pokud už nikdo nic dalšího nemáte, považoval bych tímto schůzi za ukončenou," promluvil přibližně po hodině Brumbál. Členové Řádu včetně Harryho se začali zvedat od stolu. Harry však zůstával nejistě postávat kousek opodál. Čekal, že bude odcházet s Brumbálem, jenže ten se ještě zapovídal s panem Weasleym.

„Nazdárek, Harry!"

„Pozdravuj našeho nejmilejšího bratříčka," loučili se s ním Fred s Georgem, kteří byli taktéž členy Fénixova řádu. Harry jim pokývnul.

Když kolem něj ale procházel Snape, pohledem o sebe zavadili. Harry ten svůj okamžitě stočil jinam. Pořád byl trochu mimo z toho, co se událo na začátku schůze. Rozhodně nečekal, že zrovna Snape se ho bude zastávat. Ale dělal to opravdu kvůli němu? Remuse nesnášel vždycky. Když je ve třetím ročníku učil Obranu proti černé magii, byl Snape silně proti, aby to místo Remus dostal. Dokonce to byl on, kdo na konci roku všem prozradil, že je vlkodlak. Nechtěl si s ním jen dovyřídit účty? Harry tomu opravdu chtěl věřit, protože kdyby to tak nebylo, znamenalo by to, že... ‚Nesmysl!' napomenul se v duchu. Nemohl to dělat kvůli němu. Prostě ne!

„Můžeme jít?" vytrhl ho z myšlenek Brumbál.

„Samozřejmě," vykročil k němu Harry okamžitě.

*****

„Posaď se ještě, Harry," požádal ho Brumbál, když se ocitli v bradavické ředitelně. Brumbál ho již předem upozorňoval, že s ním bude chtít po schůzi ještě mluvit, takže Harry se bez odporu posadil naproti němu. „Tak jaké jsou tvé pocity? Splnila schůze tvá očekávání?" zeptal se ho a pozorně ho sledoval. Poslední, co ale Harry chtěl, bylo mluvit o svých pocitech. Ty byly totiž nepopsatelné. V hlavě měl takový zmatek, že málem nevěděl, čí je. Na místě byla tedy diplomatická odpověď.

„Rozhodně to pro mě bylo přínosné. Tak nějak jsem si to představoval. Jsem rád, že jsem trochu v obraze." Brumbál chápavě přikyvoval.

„To mě těší, Harry. Pokud ti to trochu pomůže k tomu, aby ses cítil lépe, budu jedině rád." To Harryho zarazilo.

„Cítím se skvěle," namítal velmi nepřesvědčivě.

„Opravdu?" zadíval se mu Brumbál do očí. Harrymu bylo jasno, odkud vítr vlaje.

„Mluvil jste se Snapem?" uhodil na něj příkře.

„S profesorem Snapem, Harry," opravil ho Brumbál poklidně, nedbaje na Harryho tón. „A ano, mluvil jsem s ním. Nedal mi vlastně jedinou příležitost k tomu, abych ten rozhovor odmítnul. Byl velice rozrušený. A naštvaný. Na mě," přiznával pomalu, aby nic z toho Harrymu neuniklo. „Což mu nemám za zlé. Má o tebe strach," vysvětloval Brumbál a Harry si odfrknul.