Harry Potter a Alternativy nenávisti

74. Odvrácení prohry

            Harry s hrůzou sledoval oživlé Znamení zla. Podle zapjaté pěsti a zkroucené tváře jeho strýce bylo jisté, že mu volání Pána zla působí bolest. Obzvlášť, pokud na něj nemůže odpovědět.

„Je – je v bezvědomí. Jak to může cítit?" ptal se Harry nervózně madam Pomfreyové. Ta Znamení sledovala se znepokojivým výrazem.

„Smrtijedi jsou s Ty-víš-kým propojeni na jiné úrovni. Dokáže je ovládat, i když nic jiného nevnímají," pověděla mechanicky.

„On NENÍ Smrtijed!" vykřikl Harry na jeho obranu. Madam Pomfreyová se k němu smutně obrátila.

„To já přeci vím, chlapče," položila mu svou ruku na rameno. „Doufala jsem... doufala jsem, že by se mohlo ozvat až později." Harry blesku rychle pohlédl bradavické ošetřovatelce do vrásčitých očí. Tohle ho zmátlo.

„Víte? Jak... o tom víte? Čekala jste, že ho Voldemort zavolá? Ale..."

„Brumbál mi byl nucen o Severusově úloze povědět z čistě praktického hlediska. Kdyby bylo mých služeb někdy zapotřebí, jestli chápeš, jak to myslím," pověděla mu vyhýbavě. Harry rychle pochopil.

„A bylo?" zeptal se, ale nebyl si jistý, zda chce na svou otázku vůbec znát odpověď. Madam Pomfreyová chvíli váhala, než se jala mu odpovědět.

„Bylo," řekl nakonec jednoduše. „Ale teď máme jiný problém, chlapče," vrátila svou pozornost k Severusovi a začala nad ním kroužit hůlkou. Harry měl pocit, že provádí nějaká diagnostická kouzla, ale byl na vážkách, když Severusovy napjaté svaly povolily a Znamení zla se vrátilo ke své původní podobě.

„Zastavila jste to?" zeptal se Harry užasle. Madam Pomfreyová se smutně zasmála.

„Kdepak, chlapče. Ty-víš-kdo musel spojení ukončit. Sledovala jsem, jaký má volání na Severusův stav dopad."

„A na co jste přišla?"

„Že bohužel špatný." Harry zůstal zaraženě sledovat madam Pomfreyovou, která sklesle sledovala svého pacienta.

„Jak špatný?" odvážil se Harry zeptat.

„Pokud se to bude opakovat často, tak velmi."

Harry nějaký čas uvažoval nad jejími slovy, a přemýšlel, jak z toho ven.

„Určitě se to dá nějak-" svou myšlenku ani nedokončil, protože se Znamení zla ozvalo znovu. Situace se opakovala. „Brumbál," prohlásil Harry, když pozoroval bolestí zkroucenou tvář svého strýce. „Musí vědět, co s tím! Nějak to přerušit, ukončit, možná... ho může nechat zmizet úplně." Madam Pomfreyová se však netvářila příliš přesvědčeně.

„Za pokus nic nedáme-"

„Myslíte si, že to nejde?" vyděsil se Harry. Protože úvahy bradavické ošetřovatelky se vždy ukazovaly jako správné...

„Mám dojem, že nad tím už Severus s Brumbálem vedli pár diskuzí." Harry se zamyslel, než mu to došlo.

„Jo, ale předtím Brumbálovi záleželo na tom, aby ho měl. Teď už Severus špehem být nemůže, takže možná zjistíme, že Brumbál už nějaké řešení dávno má, jen pro něj nebylo praktické o tom někomu dřív říct." Ať se dělo cokoliv, Harry stále viděl Brumbála z té horší stránky. Teď byl ale jejich jednou šancí, takže se Harry rozhodnul to zkusit. „Zajdu tam," prohlásil Harry, proti čemuž neměla madam Pomfreyová žádné námitky.

Harry rychlou chůzí, kterou v nestřežený okamžik střídal s během, dorazil až ke vchodu do ředitelny.

„Povídavé košíčky," vykřikl s naléhavostí v hlase a chrliče se rozestoupily. Harry bral schody po dvou, a aniž by zaklepal, vtrhnul do ředitelny. Na prahu se však zasekl. Kromě Brumbála totiž seděl u stolu i Draco Malfoy. Oba nyní k Harrymu vzhlíželi. Malfoy nehraně opovržlivě a Brumbál už opět s tou jeho věčně přátelskou maskou.