Harry Potter a Alternativy nenávisti

11. Lidé se mění

„Pottere? Myslím, že dnešní lekce je u konce dřív, než ještě začala. Asi byste měl jít odpočívat k sobě do pokoje." Severus rozhodně nechtěl trávit čas s omámeným Potterem.

„Tady je to takhle skvělý," pronesl zasněně chlapec ležící na podlaze. Profesor si povzdechl.

„Jak se cítíte?" Ač nechtěl, musel se Severus zeptat.

„Skvěle! Už dlouho mi nebylo tak dobře. Mohl bych tu věc dostat častěji?"

„Jestli tou věcí myslíte uklidňující lektvar v dvojité dávce, tak ne, rozhodně nemohl." To bylo něco pro jeho nervy.

„Škoda. Je mi fakt skvěle! Ani si nepamatuji, kdy mi bylo takhle skvěle. Asi nikdy." Se zasněným výrazem zíral stále do stropu. „Ale ten strop je fakt hnusnej. Máte rád stropy?" Konečně stočil svůj zrak na profesora lektvarů.

„A vy?" vyhnul se Snape odpovědi.

„Nevím, nikdy jsem je pořádně nezkoumal. Jen ten v přístěnku, protože byl nízko. A lezli tam na něm pavouci. Máte rád pavouky?"

„A vy?" Severus odmítal s Potterem diskutovat, i když se možná pomalu dostávali tam, kam Snape chtěl.

„Nevím, nevadí mi. Ron je nesnáší. Ale za to mu nevadí Tonksová," povídal chlapec monotónně a zíral přitom zase do stropu. „Líbí se vám Tonksová?" Ne, tak sem se opravdu dostat nechtěl. Ale musel se zeptat.

„A vám?" Ať neodpovídá!

„Nevím, je docela hezká. Snad jim to s Remusem vyjde."

„Prosím?"

„Chodí spolu. Líbali se tady na chodbě!" zadíval se Potter vážně na Snapea.

„Tak to nám ještě chybělo," zamumlal si spíš pro sebe Severus a doufal, že brzy změní téma. O noční můry měl už postaráno.

„Já jsem rád. Hlavně za Remuse. Že nebude sám. Když kvůli mně ztratil nejlepšího kamaráda." Potter zase hypnotizoval Snapea. „Ta věc, co jste mi dal, je fakt dobrá. Můžu mluvit o Siriusovi a pořád je mi všechno jedno."

„Uklidňující lektvar, Pottere. Ne lektvar blbosti!" Potter se uchechtnul.

„Vy jste vtipnej, pane!" Severus raději neodpovídal. Evidentně měla dvojitá dávka uklidňujícího lektvaru ještě nějaké halucinogenní účinky. „Nikdy jste nebyl vtipnej. Byl jste hroznej, fakt! Ale už nejste, víte to?"

„Ano?" Ten kluk je fakt omámený.

„Jo. Chováte se jinak. Ke mně. Už jsem nad tím několikrát přemýšlel, víte? A asi jsem na to přišel. Ale je to děsivá představa!" Severusovi ztuhla krev v žilách.

„Jaká představa?" Musel se zeptat... Chvíli bylo ticho, než se Potter ozval.

„Že já vám mě líto." Zase stočil svůj pohled ze stropu na Snapea. „Ale to nemusí. Nechci, aby mě někdo litoval."

„Chápu." Severus si oddechnul. Na chvíli ho napadlo, že Brumbál tomu klukovi něco řekl.

„Stačí mi, jak se na mě všichni dívají. Jako na chudáčka, co nemá rodiče, co se ho snaží zabít Voldemort, co nešťastnou náhodou zabil svého kmotra-"