Harry Potter a Alternativy nenávisti

52. Protivovy strasti

Když se Severus v pondělí objevil u snídaně, Karfeus While dělal, že ho vůbec nevidí. Asi si ho ani nepřál vidět. Učitel Obrany do sebe naházel snídani tak rychle, že si Severus sotva stačil nalít kávu.

Severus poznal, že má strach, takže si nedělal starosti s tím, že by teď nemělo vše jít podle jeho plánu. While nebyl prvním člověkem, kterému vyhrožoval, a poznal, kdy to mělo a nemělo smysl. While teď bude ve svém vlastním zájmu vyšlapovat jako hodinky.

V tu chvíli okolo něj prošla Minerva a s úsměvem mu popřála hezký den. Zde nastával Severusův další problém – Minerva McGonagallová nejspíš nabyla dojmu, že Severus není jen zahořklý, naštvaný a nenávidící muž bez srdce. V jejích očích se stal někým, kdo rozpoznal závažný problém jejího lvíčete, odhodil stranou všechny své předsudky z minulosti, a podal mu svou pomocnou ruku. To z něj činilo v posledních dnech jejího oblíbeného společníka nejen při jídle, ale i při jakékoliv příležitosti, kdy se byť jen potkali, a že těch setkání najednou opravdu přibylo! To má za to, že se jen snažil dostát svých závazků! Rodinných...

Zašlo to dokonce tak daleko, že se s ním chtěla Minerva o Potterovi bavit! Když se o to okusila poprvé ještě před víkendem, rázně ji utnul, jakmile vyslovila Harryho jméno.

„Minervo, jsem si jist, že Albus ti ten problém vysvětlil dostatečně. Nemám co víc ti k tomu říct." A s tím se vydal raději opačným směrem než ona.

Své snahy však zopakovala ještě několikrát.

„Dej už mi s Potterem pokoj! Tvá kolej čítá jistě i mnohem zajímavější jména. Řekl bych, že jich nějaká ta stovka bude. Nebo už snad nejsi nestranná, Minervo?" Věděl, že tohle na Minervu zabere. Povýšeně si odfrkla a nasadila nic neříkající výraz.

„Tak si to nech pro sebe. Alespoň mě uklidňuje, že ti Harry není lhostejný. V opačném případě by ti totiž nezáleželo na tom, zda mi něco povíš nebo ne. Je dobré vědět, že ti na něm záleží." Tak tohle bylo ještě horší, než čekal.

„Minervo, tys zešílela. Mluvíme tady o Potterovi! Uvědomuješ si to vůbec?"

„Pochopitelně. A žádný strach – přede mnou se přetvařovat nemusíš. Vím, že jen z pomyšlení na to, že by si o tobě druzí mohli myslet něco dobrého, se ti dělá zle. Takže si dál hraj na toho zlého, mluv o Harrym jako o tom nejhorším, co tě mohlo potkat, a tvař se, jako bys mě nejraději zaškrtil – ó, ano, přesně jako to děláš teď," usmála se na něj zeširoka Minerva, poplácala ho po rameni a zcela konsternovaného ho opustila.

Bylo by skutečně jednodušší vypořádat se třeba s deseti Whiley než s jednou Minervou, která si o něm myslí, že z něj nějaký Potter dokáže udělat sentimentálního idiota. Zrovna z něj! Ze Severuse Snapea! Mistra skrývání a přetvařování. To byla děsivá představa. No, ještě děsivější ale bylo, když si Severus uvědomil, že k sentimentálnímu idiotovi neměl mnohdy daleko.

Jako například, když se ho Brumbál v sobotu večer zeptal, jak se má NÁŠ Harry. No jako vážně – NÁŠ? Co si zatraceně myslí? Jakým právem ho nazývá I SVÝM? Severus se před plánovanou konfrontací zastavil na poslední chvíli, když si uvědomil, jak by jeho námitka mohla vyznít. Rozhodně nechtěl, aby vyzněla TAK, jak by vyzněla.

Bylo ale pozdě. Albus si všimnul jeho zaváhání a vědoucně se pousmál. K čertu s ním, k čertu s Minervou, k čertu s Poppy – sakra, nebylo jich už nějak hodně? To má jít jeho pověst vážně k šípku? Díky Merlinovi za Whilea. Vypadá to, že alespoň někdo přehnaný optimismus jeho kolegů vyrovnává...

*****

„Co to mělo být?" zeptal se podezíravě Ron, když opouštěli učebnu Obrany proti černé magii, a nechápavě zahlížel na Harryho. Ten se ale netvářil o moc lépe než on.