Harry Potter a Alternativy nenávisti

13. Tohle není pro Vyvolené

"Říkám vám to celou dobu, Pottere. Stačí jen chtít, a jde to," poznamenal pohrdavě Severus.

"Pátral jste v mých vzpomínkách?" vyhrkl zděšeně Potter. Severus podobnou reakci očekával, takže nebyl nikterak překvapen.

"Bohužel jste mi nedal na výběr. Ale jak je vidět, má dedukce byla správná," pousmál se sarkasticky profesor.

"Cože? Jaká dedukce?" nechápal chlapec.

"Že mezi vámi a Brumbálem k něčemu závažnému došlo. Že něco tajíte. Jsem si vědom toho, že vztahy mezi vámi jsou nyní napjaté. Nebyl jsem si jistý, jestli to není jeden z důvodů vašeho selhání v nitrobraně. Kromě vaší vlastní neschopnosti, samozřejmě," nezapomenul dodat.

"Se vší úctou, pane, ale do toho vám nic není. A jestli vás profesor Brumbál nezasvětil, tak to mě skutečně nemrzí," mračil se na něj Potter. "Takže vás tímto žádám, abyste to už příště nedělal!" zvýšil ke konci trochu hlas. Severus ho sledoval s pobavením.

"Jistě. Žádat můžete. Ale pokud vás to má konečně donutit k nějaké reakci, nemám na výběr. A vy s tím nic neuděláte, Pottere," naklonil se k němu nebezpečně. "Leda byste se konečně začal snažit!" zvýšil ke konci také hlas.

"To ale nemůžete!"

"Pokud se to během posledních pár minut nezměnilo, tak se domnívám, že já jsem stále váš profesor a vy můj student, Pottere. A já určím, jak budu vést naše lekce. A jestli se vám to nelíbí, tak tamhle máte dveře!" názorně ukazoval rukou. Severus očekával, že Potter to se svou už tak mizernou psychikou nevydrží a vylítne z místnosti pryč. A v jednu chvíli se už zdálo, že k tomu nemá daleko. Nakonec ale zůstal se svěšenými rameny rezignovaně stát na místě.

"Myslíte si, že nevím, co je v sázce?" zeptal se ho nečekaně Potter.

"Rád bych doufal, že víte," hypnotizoval ho Snape.

"Vím. A i když si to nemyslíte, vážně dělám, co můžu. Netuším, jak se mi to teď povedlo. Můžeme, no, můžeme to zkusit znovu. Zkusím to udělat jako naposledy. Ale nepátrejte mi v hlavě. Prosím. Pane." Potter ho sledoval nejistým pohledem. Severus v jeho očích viděl tolik smutku a zoufalství. Co se mu asi honí hlavou? Co tak hrozného se mezi ním a Brumbálem stalo? Něco horšího, než že rozbil půlku jeho pracovny? To rozhodně, neboť tuhle vzpomínku mu Potter bez jakýchkoliv potíží poskytl...

"Dobrá. Pro tentokrát to můžeme ještě zkusit. Jestli mě ale neodrazíte, vrátíme se k účinnější metodě." Chtěl dát Potterovi ještě jednu šanci. Možná, že když ví, co ho může čekat, začne se konečně snažit.

"Legilimens!"

Nesnažil...

"Pottere, teď už se vymlouvat nemůžete! Tohle celé je evidentně o vaší neschopnosti a vůli. Vůli, která vám chybí," dobíral si zvedajícího chlapce Severus. Začal z toho být už podrážděný. Na co on tu ztrácí čas, když Potterovi je to jedno. "Vy snad nemůžete být-" Severus se včas zarazil. Chtěl říct moje krev, ale naštěstí si svou chybu hned uvědomil. Poslední dobou na to často myslel, a teď mu to málem uklouzlo. To už se nesmí stát! Díky Merlinovi to vypadalo, že si Potter domyslel něco jiného. S hlavou v dlaních asi zpytoval své svědomí. "Můžete si za to sám, Pottere," řekl Severus tvrdě a namířil na chlapce svou hůlku. Prostě ho to naučí, ať to stojí, co to stojí. I když je to jeho krev, nehodlá s ním mít žádné slitování...

"Není mi dobře!" vyhrkl znenadání Potter. Severus se zarazil uprostřed pohybu.

"Prosím?"

"Není mi dobře. Pane," zopakoval tišším hlasem.