Harry Potter a Alternativy nenávisti

7. Špatné zprávy

Harry zůstal chvíli zírat na ředitele neschopen slova. Jakoby z dálky slyšel Snapeův pozdrav, když se vítal s Brumbálem. Sám se na tuhle chvíli celý měsíc v Zobí ulici připravoval, ale teď mu došla slova.

V hlavě si přehrával jejich poslední rozhovor, při kterém tomu člověku málem rozboural celou pracovnu; obzvlášť pak slova o tom, jak ho má rád a jak mu na něm až moc záleží. A v Harrym se vzedmul vztek. Vztek na toho muže, který se zdál být stále tak dobře naladěn a kterého začal Harry pomalu, ale jistě nenávidět.

Snažil se s tím bojovat, celý měsíc, ale zbytečně. Přehrával si to pořád dokola. Celé ty roky, všechny ty události, ke kterým se Harry jako by náhodou nachomýtl. Ne, nebyla to náhoda. Po ministerstvu Harry váhal, nerozuměl tomu. Ale poté, co si vyslechl věštbu, mu vše zapadlo na své místo.

Vše to byly jen zkoušky. Všemu mohl Brumbál zabránit a sám vyřešit. Všemocný Brumbál, přes jehož nástrahy se dostaly tři jedenáctileté děti? Který dvanáctiletému klukovi poslal meč, aby zabil baziliška, místo aby mu sám pomohl? Poslal ho ve třinácti bojovat proti stovce mozkomorů? Neodvolal ho z turnaje, i když mohl? I Snape v tom viděl léčku! A pak na ministerstvu. Harry si toho tenkrát v šoku nebyl vědom, ale jak se mu ta vzpomínka stále ve snech vracela, viděl ho. Viděl ho, jak vyčkává, aby se Harry sám mohl postavit Belatrix Lestrangeové a Voldemortovi. A vyčkával, dokud na Harryho neseslal smrtící kletbu...

Ne, on ho nemá vůbec rád. Pro něj je jen zbraň proti Voldemortovi, kterou hodlá na konci války použít. Kterou ochraňuje a zdokonaluje, každým rokem testuje, aby zjistil, jak pokročil a jestli je připravený, pomyslel si v duchu Harry, když se díval na tu usměvavou tvář. Ne, už se tolik neusmívala. Brumbál si musel všimnout Harryho zaváhání. Nesmí to dát tak najevo. Musí se držet, přikazoval si v duchu Harry.

Nenáviděl ho, ale taky tomu rozuměl. Brumbál byl představitelem Světla – Voldemort Temna. Bylo jeho povinností zajistit, aby světlá strana zvítězila. A to mohli jen s ním, s Harrym. Brumbál nedělal nic jiného, než že se taky snažil všechny zachránit. Vlastně to myslel i dobře. Jen na malou výjimku – celé to bylo na úkor Harryho a jeho života, protože ten byl jednou velkou lží a katastrofou. A to mu neodpustí.

Ale i Harry sám se dopustil mnoha chyb, v červnu té největší ve svém životě. Takže bude pykat. Už bude jen poslouchat. Ať byla vše lež, nebo ne, bude dělat, co Brumbál přikáže. Předpokládal, že ho bude chtít učit boji nebo tak něco, což by bylo v dané situaci asi vhodné. Teď už nemusí nic předstírat. Z Harryho se musí pokusit udělat bojovníka. Aby, až jednou bude proti Voldemortovi stát, si nemusel v hodině smrti vyčítat, že je zase neposlechl a neudělal vše, co bylo v jeho silách...

*****

Několikrát se Potter nadechl, naprázdno otevřel pusu, poté ji zase zavřel - Severus sledoval náhlou změnu v Potterově chování. V tom klukovi se odehrával nějaký vnitřní boj. Připadal mu zase mimo, jak po setkání s Lupinem. Teď v tom ale bylo ještě něco víc...

„Dobrý den," vydal ze sebe asi na pátý pokus Potter a se zdánlivě vyrovnaným výrazem se díval na Brumbála. Ten si ho na oplátku pozorně prohlížel, úsměv už dávno pryč.

„Rád tě zase vidím, Harry. Jsem si jistý, že byl pro tebe poslední měsíc jistě těžký, ale jsem rád, že jsi v pořádku dorazil na ústředí – i když s drobnými komplikacemi," mrkl po očku na Snapea. Ten obrátil oči v sloup. „A i když ani pobyt zde pro tebe není samozřejmě jednoduchý, nebyla jiná možnost," vysvětloval omluvným tónem Brumbál.

„To chápu," odvětil Potter chladně. „Potřebujete ode mě něco konkrétního? Nebo vás jen zajímalo, jak se mám?" Ve Snapeovi se zase začala vařit krev. Myšlenky na nějakou vinu byly rázem pryč. Ne, ten kluk je pořád stejný namyšlený fracek, jako vždycky byl. Brumbál na něj ale pohlížel s tak zvláštním výrazem... Měl podezření, že mezi těmi dvěma se něco muselo stát.