Harry Potter a Alternativy nenávisti

50. Zakázané uvolnění

            Po odchodu Harryho ze schůze se v jídelně rozhostilo ticho. Moody přestal mluvit v půlce věty.

„Asi jsem to měl nechat být," promluvil jako první Lupin. Severus by mu nejraději vmetl do tváře, že jen idiot jako on si to neuvědomil hned na začátku, ale nemohl. Nemohl jít ani za Harrym, což by udělal okamžitě, pokud by to bylo možné, protože mu bylo jasné, co ho k tomu vedlo. Pro jednou ale musel v duchu souhlasit s Lupinem. Také věděl, co při setkáních s mozkomorem zažívá. Když to v hodině nitrobrany slyšel poprvé, samotného ho to rozhodilo. Nebylo divu, že na Harryho tak působili.

„To bylo možná vhodné, Remusi," odsekla Molly naštvaně. „Myslím, že dal Harry hned zpočátku najevo, že se o tom nechce bavit. A ty," otočila se naštvaně k Moodymu, „ho nech už taky na pokoji."

„Snad jsem toho zase tolik neřekl," bránil se Moody uraženě.

„Já jen vím, jak ho to tehdy trápilo. Netušil jsem, že to trvá pořád," řekl Lupin. „Chtěl jsem mu připomenout, že to není projev slabosti, jak si myslíval. Slyšet, jak Voldemort vraždí Lily a Jamese, pro něj muselo být samozřejmě neúnosné. Přehrává se mu to v hlavě celé od té chvíle, kdy k nim do domu Voldemort přišel," vysvětloval sklíčeně. Severus byl na jednu stranu naštvaný, že o tom Lupin mluví, protože to byla přesně ta věc, o které se Harry nechtěl bavit, ale na druhou stranu zjišťoval, že o tom nevěděl zdaleka vše. On totiž slýchával v Harryho vzpomínkách jen Lilyin křik.

„Chudák chlapec," pronesla Molly zdrceně.

„Kupodivu je to pro něj tak silná vzpomínka, že díky ní dokáže vykouzlit patrona. Na nic jiného si nepamatuje, a i když je to ve své podstatě strašné, pořád mu je to připomíná." Severus si poprvé uvědomil, jak blízký musel Lupin Harrymu být, když se mu s tímhle vším svěřil. O to větší na něj pociťoval vztek, že se k němu obrátil zády. Nyní ale Lupin vypadal, že má o Harryho skutečně obavy. A Severus ještě větší. Kdyby se jen mohl tak zvednout a jít za ním...

„A ty vážně věříš tomu, že dokázal neverbálně kouzlit hned napoprvé?" zeptal se ho Moody podezíravě.

„Chceš tvrdit, že si to snad vymyslel?" osočila se na něj Molly.

„Zní to dost neuvěřitelně."

„Tvrdil, že se to začal učit někdy před měsícem," vložila se do rozhovoru Minerva, která dosud mlčela. „Na začátku prosince neverbálně omráčil svého učitele Obrany proti černé magii, takže nevidím důvod, proč tomu nevěřit." Udivené pohledy se stočili k ní. „Profesor While ho o to sám požádal, bylo to po útoku v Prasinkách a chtěl demonstrovat Harryho zásah proti Smrtijedům," dodala, když si všimla, jaký rozruch tím způsobila. „Jen nečekal, že Harry bude kouzlit neverbálně. Odnesl to se zlomenou rukou. Navíc pochybuji, že by si to Harry vymyslel, on nemá za potřebí se před nikým předvádět. To není jeho styl." Severus byl za slova své kolegyně neskutečně vděčný. Sám by Moodymu rád vmetl do tváře, že byl toho svědkem, ale zase - bylo stále těžší a těžší se Harryho nemoct zastat.

„V tomto mi nezbývá než souhlasit s Minervou," vyjádřil se konečně i Brumbál. „Pokud je to tedy vše, mohli bychom se vrátit k tomu, co jsme řešili?"

Severus další tři čtvrtě hodinu trpěl při jedné z nejnudnějších schůzí, kterou si pamatoval. Když skončila, kývnul na Brumbála, aby mu dal najevo, kam jde, a jako jeden z prvních opustil jídelnu. Když v chodbě nikdo nebyl, vydal se do patra Harryho hledat.

Zamířil automaticky do Blackova pokoje, kde ho našel posledně, ale tam nebyl. Vracel se tedy pokoj po pokoji dopředu, až v jednom našel toho, koho hledal. Usoudil, že to byl asi jeho a Weasleyho pokoj z léta, když si všimnul plakátů s hráči famfrpálu na stěnách. V pokoji bylo šero a Harry ležel na jedné z postelí otočený zády k němu. Vypadal, že spí, protože se ani nepohnul, když Severus vstoupil, ale ten o tom pochyboval.