Harry Potter a Alternativy nenávisti

19. Co duchové vědí (a nevědí)

„Takže v dohledné době jen tak nebude?" zaslechl Harry zpoza dveří ošetřovny nevěřícný hlas madam Pomfreyové.

„Bohužel, Poppy. Korloch je ministerstvem stále vedený na seznamu zakázaných látek. Domníval jsem se, že se jedná pouze o dočasné omezení, ale paní Ministryně má asi pocit, že když Korloch zakáže, nikdo Elixír pomalé smrti neumíchá," vysvětloval posměšně profesor lektvarů.

„Naivní představa. A nepoužívá se přeci jen do pomalých jedů!" rozčilovala se dál bradavická ošetřovatelka.

„Nejdu tam," zaúpěl Harry, sotva popadajíc dech, a už se otáčel od dveří pryč.

„Na to zapomeň," popadla ho Hermiona za paži a otevřela dveře ošetřovny. Byla celá strachy bez sebe, když k němu z tribuny doběhla. Jakmile Hermiona s Harrym a v závěsu s Ginny, Ronem a Katie vstoupily na ošetřovnu, otočily se k nim dva překvapené páry očí.

„Pottere? Už? Týden po začátku školy? Chcete trhnout osobní rekord?" hnala se k němu madam Pomfreyová, jakmile ho spatřila. „Tady hrál někdo famfrpál, že? Říkám to pořád, jednou se při něm někdo zabije," hudrovala a už si ho odváděla k posteli. „Co se stalo?"

„Trefil mě potlouk. Sem," ukazoval Harry na žebra a těžce dýchal. Madam Pomfreyová nad ním párkrát zamávala hůlkou, aby provedla diagnstiku. Podezřele se přitom mračila.

„Měli jsme konkurz na odrážeče," vysvětloval omluvně Ron, jako by snad za to byl odpovědný.

„Máte asi skvělé spoluhráče, Pottere. Když dokáží zlikvidovat vlastního kapitána už při konkurzu," pronesl posměšně medovým hlasem Snape a Harry k němu vyslal jeden ze svých zamračených pohledů.

„Vždyť jim to sám řekl!" už se neudržela Hermiona a Harryho zamračený pohled se přesunul na ni. Ta si z toho ale nic nedělala a pokračovala ve svém spílání. „Jak tě to mohlo napadnout, Harry! Taková bezohlednost!"

„Já nevím, co jste komu řekl, ale máte tři zlomená žebra, Pottere. Ještě musím zkontrolovat, jestli nemáte nějaké vnitřní zranění. Asi se vám nedýchá moc dobře, že?" pozorovala ho stále zamračenější madam Pomfreyová.

„Ne," vydechl vyčerpaně Harry. Bylo mu čím dál hůř.

„Musíte to ještě chvíli vydržet. Dám vám pak hned něco na bolest a srůst kostí."

„Tři zlomená žebra?" třeštila nevěřícně oči Hermiona. „Tak už jsi spokojený?" vyjela na Harryho.

„Cože?" nechápal Harry. Madam Pomfreyová se k ní překvapeně otočila.

„Tohle je ošetřovna, pacient potřebuje klid!"

„Vždyť jim sám přikázal, aby se do něj těmi potlouky strefovali!" dívala se stále rozzlobeně na Harryho. Ten byl z jejího chování chvíli mimo.

„Hermiono, měli bychom jít," upozornil ji Ron, chtěje tak zachránit situaci.

„Tos udělal schválně? Kvůli tomu, cos říkal ve středu?" nehodlala přestat Hermiona.

„O čem to mluvíš?" sípal Harry ztěžka.

„Vím, co se ti furt honí hlavou! Sám jsi to přiznal. To se chceš pořád nějak trestat?"

„Hermiono, uklidni se a pojď pryč," snažil se ji zastavit Ron.

„Ty ses zbláznila? Šlo jen o konkurz, to se ve famfrpálu stává," sledoval ji Harry nevěřícně.