Harry Potter a Alternativy nenávisti

75. Řediteli navzdory

Severus netrpělivě čekal na Draca, ale ten nepřicházel. Čekal na ředitele, ale ani ten nepřicházel. V prvním případě ho napadlo, že Harry Dracovi jeho vzkaz nevyřídil. Asi si dokázal představit, že to Harrymu nebylo moc po chuti, ale vzhledem k tomu, co udělal, doufal, že teď se bude snažit Severusovi zavděčit aspoň tím, že udělá, co po něm chce. Proč už tady skoro dvě hodiny tedy čeká? Měli volnou hodinu místo Lektvarů, takže z časových důvodů to nebylo. Z toho vyplývalo jen jedno. Že Draco nepřišel, protože nechtěl.

Nepřítomnost ředitele ho však iritovala snad ještě víc. Pro něj žádné zdůvodnění neměl. I když možná, že prostě taky nechtěl. Nemohl se Severusovi podívat do očí? Ne, to hned zavrhnul – pro Brumbála to nic neznamenalo. Jistě mu to odůvodní těmi jeho sluníčkovými řečmi o tom, jak to vše dělal pro Harryho dobro. Oh, byl na něj tak naštvaný! Ne na Harryho, ale na Brumbála. Možná bylo dobře, že nepřišel. Ještě nějaký čas Severusovi potrvá, než to celé stráví, a pak bude teprve pro Brumbála bezpečné sem přijít.

*****

Harry vzkaz Dracovi samozřejmě vyřídil. Trochu tím oživil jinak nezáživné chvíle při snídani ve Velké síni, když zamířil ke zmijozelskému stolu a zastavil se u Malfoye. Nejen studenti Zmijozelu byli jeho přítomností zaskočeni. Vzhledem k tomu, že Bradavicemi kolovaly nejedny zvěsti o tom, co se včera stalo, byla překvapivá už jen samotná Harryho přítomnost, protože od včerejšího poledne ho nikdo nikde neviděl.

Malfoy však jako jediný Harrymu nevěnoval žádnou pozornost. S nic neříkajícím výrazem stále hypnotizoval svůj talíř, zpod něhož vykukoval nějaký dopis, a na svého rivala se ani nepodíval. Harrymu to ale bylo jedno. Nemusí ho vidět, stačilo mu, že jej uslyší.

„Mám ti od madam Pomfreyové vyřídit, že jsi očekáván na ošetřovně." Nic. Žádná odpověď. „A je to důležité," dodal důrazněji, když Malfoy nijak nereagoval.

„Mluvil jsi s ní?" zeptala se ho nějaká tmavovlasá dívka u stolu. Harryho její zájem překvapil.

„Ano," odpověděl po chvíli a chystal se k odchodu, ale k jeho údivu byl děvčetem zastaven.

„Neříkala, jak je na tom profesor Snape?" Harry nikdy nepředpokládal, že by se ho někdo ze Zmijozelu mohl na cokoliv ptát, aniž by v tom nebyly stopy zášti nebo nenávisti. V tuto chvíli se však k němu zraky mnohých upíraly s neskrývaným zájmem.

„Mám za to, že jsem profesora Snapea slyšel se s madam Pomfreyovou o něčem dohadovat, takže bych řekl, že je na tom docela dobře," řekl nakonec vyhýbavě Harry a neuniklo mu, jak mnoho studentů u stolu pookřálo.

„Prej si tvrdil, že mu to udělal nějaký Smrtijed!" vykřikl Zabini. Malfoy konečně zvednul hlavu a střelil pohledem nejprve po Zabinim a následně i po Harrym.

„Tvrdil," odsekl na to konto pouze Harry a vydal se od zmijozelského stolu pryč. Rozhodně neměl náladu se s nikým pouštět do nějakých roztržek. Byl si jistý, že by to nemuselo dopadnout dobře.

Harry zamířil ke svému kolejnímu stolu, kde na něj čekali Ron, Hermiona a Ginny. Ještě než se k nim ale usadil, byl zastaven profesorkou McGonagallovou.

„Pottere, ráda bych si s vámi ještě promluvila. Můžete se po snídani zastavit v mém kabinetu?" Harry se podíval na jídlo na stole a bylo mu jasné, že by tu jen marnil čas. Pořád měl ještě nervy na dranc z toho všeho, co se za posledních 24 hodin stalo, a jídlo bylo to poslední, po čem toužil. A také dotazy spolužáků, kteří se očividně nemohli dočkat, až se ke stolu usadí.