Harry Potter a Alternativy nenávisti

12. Když se chce

Severus ještě musel Pottera zastavit. Musel být z jeho vyjádření ohledně hodin nitrobrany zmatený - sám Severus na okamžik byl, ani netušil, kde se to v něm vzalo. Ale prostě nemohl nechat toho idiota Lupina Pottera rozházet ještě víc, než už byl. Jeho stavu a tedy i stavu jeho nitrobrany nijak Lupin nepomáhal; spíš naopak.
"Pane?" shlížel na něj nejistě Potter ze schodiště.

"Chtěl jsem vám jen doporučit, abyste se příliš nepoddával názorům některých lidí, obzvlášť ne takovým, kterým každý měsíc úplněk evidentně zatemňuje jejich mysl," začal ho Snape pomalu klidným hlasem poučovat. Potter na něj zaraženě zíral. "Nevím, jestli si to pamatujete, už jsem vám to říkal, ale vaše vnímání bylo tehdy dost omezené, takže vám to řeknu ještě jednou. A doufám, že je to i naposledy, protože se nerad opakuji." Chvíli se odmlčel, než pokračoval. Potter stál nadále na místě a ani se nepohnul. "Smrt Blacka nebyla vaše vina. A věřte, že já to dokážu posoudit objektivně, na rozdíl od Lupina. Možná se divíte, proč jsem lhal o stavu vaší nitrobrany, ale skutečně se domnívám, že vaší už tak rozházené psychice Lupin příliš nepomáhá. Dokonce si troufám tvrdit, že ji dost negativně ovlivňuje. A to není v naší situaci nijak žádoucí. Rozumíme si?"

"Ano, pane," hlesl Potter, který spíš vypadal, že si myslí pravý opak.

"Tohle vaše obviňování, ve kterém vás ten hloupý vlkodlak tak skvělým způsobem podporuje, z velké části ničí celé naše snažení. Seberte se a ukažte, že se plete. Příští týden od vás chci už konečně nějaké výsledky, jasné?"

"Ano, pane," zopakoval jeho student potichu.

"Dobrá. Možná mi teď nevěříte, možná nemáte žádný důvod mi věřit, ale já zase nemám žádný důvod vám lhát. Myslím to upřímně. A můžete mi věřit, že kdybyste za to mohl, byl bych ten první, kdo by vám to s radostí řekl." Potter jen nezřetelně přikývl. "Teď můžete jít," ukázal směrem k hornímu patru a Potter se tam vzápětí nejistým krokem vydal. Když už byl ze Severusova dohledu, odkašlala si za ním potichu další osoba.

Snape se otočil a hleděl do tváře Albuse Brumbála. Tomu v očích hrály pobavené jiskřičky.

"Jak dlouho jste tady?" zeptal se ho podezřívavě Severus.

"Nějakou malou chviličku jsem stál tamhle v chodbě," poukázal nedbalým gestem někam za sebe. Snape se zhluboka nadechoval a vydechoval a snažil se dívat kamkoliv jinam, jen ne na ten usměvavý obličej.

"Nic neříkejte!" pronesl nakonec příkře a obešel ho směrem k jídelně. Brumbál se s úsměvem ve tváři vydal pomalým krokem za ním.

"Mlčím. Mlčím jak hrob, Severusi," poplácal ho nakonec jemně po rameni a společně vešli do jídelny, kde už na ně čekal zbytek Řádu.

*****

Harry v šoku vešel do svého a Ronova pokoje. Sedl si na postel ani nevnímaje, že ostatní na něj nechápavě hledí a čekají, co z něj vypadne.

"Harry?" snažila se ho jemně probrat z transu Hermiona. Harry stále zíral někam do zdi.

"Harry?!" přidala na hlasu a zatřásla mu i ramenem. Harry se na ni konečně otočil, v obličeji nechápavý výraz.

"Eee, stalo se něco?" zeptal se jí, přičemž se snažil tvářit, jako by nic.

"Tak na to bychom se měli zeptat my tebe," opáčila a přeměřovala si ho pohledem.

"Jdu z nitrobrany. A ještě jsem se na chvilku zastavil dole," poukázal na jídlo, které si položil na noční stolek.

"Promiň, ale vypadal jsi fakt divně, kamaráde," ušklíbnul se Ron. Ginny se vedle něj mračila.