Harry Potter a Alternativy nenávisti

44. Neústupný

Když se Severus vracel později do Bradavic, hlavou mu vířily mnohé myšlenky. Jedna z nich se zaobírala nápadem, který dostali Lucius s Bellatrix. Znepokojovalo ho to. A ne málo. Věděl, čeho je především Bellatrix schopná, a konec konců i Lucius, pokud šlo o jeho postavení u Pána zla.

Pozitivní na tom však bylo, že si žádali jeho asistenci. V tom případě bude přesně vědět o tom, kdyby se pokusili Harryho k Pánu zla unést, a může jim v tom zabránit. V takovém případě nejspíš bude jeho pravá loajalita prozrazena, ale co je to oproti záchraně života jeho synovce.

Severus kráčel po prázdné chodbě a uvažoval, zda by o tom měl Harrymu říct. Nerozrušilo by ho to? V jeho stavu by mu ta zpráva moc nepřidala. Na ošetřovně nemá pomalu co dělat, a jenom by na to pořád myslel. Navíc to zatím stejně není aktuální. Možná by mu to mohl povědět, až by Lucius s Bellatrix vymysleli něco konkrétnějšího.

‚Už uvažuji jako Brumbál,' pomyslel si v duchu a zarazil se na místě. Zůstal zírat někam do stěny před sebou a přemýšlel nad tím, jestli tohle je ten pocit, který míval i Albus Brumbál, když Harrymu podle jeho slov neřekl pravdu, protože mu až moc přirostl k srdci.

Severus navíc postřehl, že kvůli tomu klukovi začínal být ohledně svých pocitů až příliš čitelný. Poslal mu dárek k Vánocům – no jak teď vypadal? Co se stalo s tím starým Severusem Snapem, kterému bylo vždy všechno jedno, z pocitů neznal víc než vztek a lhostejnost, a kterému záleželo už jen na tom, aby byl Voldemort poražen.

Musel uznat, že se změnil. Harry ho změnil. Z počátku chápal svou roli jen jako povinnost, která z jejich příbuzenského vztahu vyplývala, a Severus měl vždy velký smysl pro povinnost. Velmi brzy se však tato povinnost začala nenápadně měnit, krůček po krůčku přerůstala v něco jiného, a takhle to dopadlo. ‚Je ze mě sentimentální blázen,' pomyslel si znechuceně. Nápad koupit tomu klukovi v Medovém ráji čokoládovou žabku byl toho důkazem.

Severus do studenty oblíbeného obchodu vstoupil podruhé v životě, hned den po jejich rozhovoru. Upřímně se zděsil, když ho ten nápad napadl, ale věděl, že tím jeho synovci udělá určitě radost, ke které v poslední době moc příležitosti neměl. Poprvé a naposledy tam byl ještě jako student, ale za ta léta se v Medovém ráji nic nezměnilo. Kýčovitý, všemi možnými sladkostmi přecpaný, až příliš barevný obchod. Mohlo to být ještě horší? Mohlo, a to když při odchodu potkal Filiuse Kratiknota, kterého kvůli jeho výšce přehlédnul, a ke své smůle do něj ještě vrazil. Lépe na sebe Severus upozornit nemohl.

Když to Filius včera u večeře nadhodil jakožto vtipnou historku z rána, vysloužil si Severus od svých kolegů nejeden udivený pohled.

„Domnívala jsem se, že sladké nesnášíš, Severusi," podotkla Minerva s pozdviženým obočím. Narážka na Harryho blábolení nešla přeslechnout.

„Pak je zřejmé, že pro sebe jsem tam nic nekupoval," odpověděl Severus chladně.

„Možná, že se po letech dočkáme změny, a po lahvích vína nám Severus k Vánocům nadělí něco chutnějšího. Já bych citrónovými bonbóny rozhodně nepohrdnul," zapojil se do diskuze Brumbál. Severus na něj pomalu přesunul jeden ze svých smrtících pohledů. Bohužel z této povinnosti, kterou Brumbál v Bradavicích zavedl, totiž, že každý z učitelů musí svému kolegovi něco dát, se už nevyvlékl.

„Na to bych být vámi příliš nespoléhal."

Tolik k tomu, do jakých problémů se kvůli tomu klukovi dostává. Severus doufal, že jeho snahu ocení, protože tahle čokoládová žabka byla hodně draze zaplacena.