Harry Potter a Alternativy nenávisti

24. Pomsta je sladká

„Harry," přistoupil k němu po hodině Přeměňování Neville, „bude dneska BA?" Harry se na okamžik zarazil, ale po rychlé úvaze začal přikyvovat.

„Jo. Jasně, že bude. Jako normálně od sedmi."

„Fajn. Já si jen říkal, jestli se třeba necítíš úplně dobře, kvůli tomu, co se v noci stalo-"

„Už je mi dobře. A právě kvůli tomu, co se stalo, nesmíme hodinu vynechat," přerušil Nevilla Harry rozhodně a ten se rozpačitě pousmál.

„Tak to je super, že už je ti dobře. Docela jsem trénoval - už tomu ohňovému štítu přicházím na kloub. Tak večer," přikývl Neville spokojeně.

„Super," poplácal ho Harry po rameni, když k nim přistoupila profesorka McGonagallová.

„Můžete na chvilku, Pottere?" odvedla ho stranou od odcházejících spolužáků.

„Už je mi dobře," spustil hned Harry, myslíc si, že se ho chce profesorka ptát na jeho stav.

„Všimla jsem si. Oceňuji, že jste na mou hodinu přišel, i když jste nemusel," kývla uznale profesorka McGonagallová a Harry na to pokrčil rameny.

„Lepší jak sedět a přemýšlet nad tím, co se kolem děje." Profesorka jej sledovala s pochopením.

„Rozumím. Teď k tomu, proč jsem si vás zavolala. Mám pro vás dvě zprávy. Dobrou a špatnou." Harry k ní vyslal znepokojený pohled. „Ta špatná je, že vaše vize byla opravdu skutečná. Rodinu Persenových šli zkontrolovat dva členové Řádu a nalezli je..." Profesorka se na chvíli odmlčela a hledala ta správná slova „No, řekněme, že máte štěstí, že vaše spojení bylo přerušeno zavčasu." Harry opatrně přikývl na srozuměnou. Jak říkal Snape, Smrtijedi jsou schopni ještě horších zvěrstev, než on viděl. Nechtěl si ani představovat, co mohli s těly poté provést.

„Chápu," ujistil ji ještě raději.

„Dobrá. Teď k té pozitivnější zprávě. Včera jsem vám sdělovala, že nemůžete s ostatními do Prasinek. Jsem ráda, že vám mohu oznámit, že váš zákaz již neplatí." Harry nechápavě pozvedl obočí.

„A...důvod?"

„Pan ředitel mi ráno sdělil, že obdržel podepsané povolení od některého z vašich příbuzných." Harry zůstal stát neschopen slova. „Myslím, že vám to prospěje, Pottere. Osobně jsem z té informace včera také nebyla nadšená. Musím vás ale upozornit, že opatrnost je především ve vašem případě na místě. I když budou Prasinky zabezpečeny jak členy Řádu, tak i bystrozory, slibte mi, že budete opatrný." Harry, který hypnotizoval lavici před sebou, pomalu přikývnul, ale v hlavě měl pořád zmatek.

„On se spojil s mým strýcem a tetou?" chtěl vědět Harry.

„To netuším. Jen mi oznámil, že vaše povolení má. Je to ale pravděpodobné, když jsou to vaši jediní příbuzní, že?" Harry se zamračil. Moc tomu nechtěl věřit. Když profesorka uviděla jeho pochybnosti, nasadila o něco ostřejší tón. „Pokud se vám to nezdá, požádejte o vysvětlení pana ředitele sám. O pravdivosti jeho tvrzení však já nemám pochybnosti. Ředitel Brumbál vždy dbá na dodržování pravidel, která jsou v této škole zavedena. Pokud by vaše povolení neměl, do Prasinek byste nemohl," zakončila profesorka McGonagallová přísným tónem své vysvětlení a odešla si rovnat věci na katedře. Harry k ní ještě omluvně přistoupil.

„Nemyslel jsem to tak, že tomu nevěřím. Jen mě to překvapilo. Ale když o tom tak přemýšlím, možná mi ho teta mohla podepsat. Už v loni, po tom útoku mozkomorů v Kvikálkově, Brumbál tetě psal."