Harry Potter a Alternativy nenávisti

57. Důsledky porušení úmluvy

„Je to můj strýc!"

V místnosti se rozhostilo hrobové ticho. Ron a Harry na sebe zůstali zírat a ani jeden z nich nevěděl, co říct. Harry si ihned uvědomil, co udělal, ale věděl, že teď už ta slova vzít zpět nemůže.

„Je to můj strýc, Rone. Nevlastní bratr mé matky," vysvětlil, když znovu našel svůj hlas.

„To – to je nějaká blbost, kámo. Víš, co jsi právě řekl?" zeptal se ho nevěřícně Ron. „Mluvíš tady o Snapeovi!" Zdálo se, že Ron Harrymu přiznání příliš nevěří. Nebo spíš nechce...

„Mluvím tady o svém strýci, Rone," přikývnul pomalu Harry. „Severus je můj strýc." Ron vyvalil na Harryho oči. „A to, co jsi před chvílí tvrdil, je ta největší, naprosto největší pitomost, jakou jsi kdy mohl říct." Harry byl pořád v šoku. Něco takového Severusovi ani nemůže říct! Bůhví, co by Ronovi udělal, kdyby věděl, co si o něm myslí.

„Seve- Severus?" zopakoval Ron s vytřeštěným výrazem. „Ty jsi zešílel?!" vykřikl zděšeně. Harry se zhluboka nadechnul a plánoval, jak to celé Ronovi vysvětlit co nejlépe.

„Ano, Severus. Tak se totiž jmenuje," odpovídal Harry rádoby vyrovnaně. „To, čeho jsi byl svědkem, byl jeden z našich tréninků, kterým se už nějaký čas věnujeme. Běžně se tedy neodehrávají v kumbálech, ale byla to jen rychlá reakce na vyzkoušení mé dovednosti uzamknout neverbálně místnost, tak jako se mi to už jednou podařilo pomocí mé Divoké magie."

„Harry? Mluvíš teď naprosto vážně?" zeptal se Ron opatrně.

„Ano, mluvím naprosto vážně. Je můj strýc a já jeho synovec. Brumbál to zjistil vloni v létě a já na podzim, když jsem šel tenkrát potají do ředitelny. Vyslechl jsem to víceméně omylem, ale už... už jsme si vše ujasnili a funguje to," prohlásil Harry nejistě. Opravdu nevěděl, co od Rona očekávat.

„Co jako funguje?"

„No... My. Já a Severus. Funguje to. Vycházíme spolu dobře. Je jiný než ve škole," snažil se ho přesvědčit Harry. Ron na něj ale i přesto shlížel jako na šílence.

„Ne. Tomu nevěřím," zamítnul tu myšlenku rázně Ron.

„Proč?"

„Proč? Ty se mě ptáš PROČ?! No proč asi!" vykřikl Ron. „Protože to je Snape! Umaštěnec pitomec Snape! Ten, co nám celé roky dělal ze života peklo! Nenávidí tě! Vždycky tě nenáviděl! Všechny Nebelvíry nenávidí a tebe nejvíc ze všech! Jak můžeš tvrdit, že to funguje?!"

„Rone, už jsem ti to říkal několikrát a teď ti to říkám znovu. Nemluv tak o něm. Mluvíš o-" Ron nevěřícně kroutil hlavou.

„Čím tě zblbnul?"

„Ničím mě nezblbnul!" ztrácel pomalu už nervy i Harry. „Neznáš ho! Nemůžeš ho soudit! Snaží se mi v týhle válce zachránit krk, jestli sis toho ještě nevšiml. Dělá to, protože mu na mně záleží!" Ron nepřestával kroutit hlavou.

„Nebo aby ho zachránil sobě, co?"

„Vůbec nevíš, o čem mluvíš!"

„Jo, ale vím, že Snapeovi nezáleží na nikom! Nevidí si dál, než na špičku svýho dlouhýho, hnusnýho nosu!"

„Nech toho, Rone! Nevíš o něm vůbec nic!"

„Za to ty asi jo, co?"

„Jo, já ano!"

„Hm, tak je hezký vidět, že Snape ti stojí asi za víc než já! Proč jsi mi o tom dávno neřekl, když je tak skvělý!? Myslel jsem, že jsem tvůj nejlepší kámoš!" vyprskl Ron naštvaně.