Harry Potter a Alternativy nenávisti

49. Čas na to být otevřený

Druhý den mířil Harry s Hermionou na jejich hodinu Pokročilých lektvarů. Mělo to být poprvé, co se se Severuse uvidí od doby, kdy mu dal jeho dárek k narozeninám. Byl nervózní, protože na snídani kolem něj ani neprošel, a ani se na něj za celou dobu nepodíval.

„Hermiono, co když ho to naštvalo," zeptal se jí Harry zoufale.

„Já nevím, to snad ne."

„Ale říkala jsi, že včera od večeře hned zmizel."

„Třeba ho to dojalo," napadlo Hermionu, ale hned se zatvářila pochybovačně. „I když si moc nedokážu představit profesora Snapea dojatého."

„Určitě se na mě zlobí," neviděl Harry jiný důvod jeho chování.

„To si nemyslím," uklidňovala ho Hermiona.

„Asi to byla chyba."

„Harry, večer s ním budeš mluvit. Uvidíš, určitě ho to potěšilo a ty si děláš jen zbytečné starosti."

Když dorazili před učebnu, Zmijozelští a druhá půlka Nebelvíru tam už čekali. S Malfoyem se vyměnili opovržlivý pohled, ale vzápětí se otevřely dveře a všichni vešli dovnitř. Po usazení na svá místa začal jejich profesor bez jakéhokoliv slova na uvítanou rozdávat studentům testy.

„Máte na to hodinu a půl. Jestli někoho uslyším, okamžitě letí ven, " oznamoval jim Snape při rozdávání a když se zastavil u Harryho, konečně se na něj podíval. Jeho pohled byl nic neříkající jako vždy, ale Harry si všimnul, že ještě jednou zkontroloval jeho test, než mu ho dal. „Začněte," vyzval je, když se posadil na své místo za katedru.

Harry pocítil malou úlevu, když se začátek hodiny obešel bez jakékoliv poznámky na jeho osobu, což nebylo zvykem, ale doufal, že to není předzvěstí ničeho horšího. Začal tedy vyplňovat test a k jeho radosti mu otázky nedělaly zatím sebemenší problém. Taky se včera do noci s Hermionou na test připravoval, protože při tomhle mohl konečně ukázat, že není takový idiot, jak to vždy při hodině vypadá.

Když dorazil k otázce číslo sedm, začal se chtě nechtě usmívat. ‚Jak se nazývá institut pro vývoz Mandragor do zemí Blízkého východu?' Tato otázka se dala čekat, jen Severusův komentář u ní už ne.

Pozn.1: Jestli tvá odpověď bude obsahovat jen tři slova, asi ti utrhnu hlavu.

Harry se nenápadně podíval ke katedře a viděl, jak ho jeho strýc pozoruje. Úsměv rychle vystřídal výraz hlubokého zamyšlení a začal s vyplňováním otázky.

Pokračoval dál, až narazil na poznámku číslo dvě. ‚K čemu se využívá Dlabostník?'

Pozn. 2: Napadá mě, že vzhledem k stále se zvyšujícím návštěvám určitých osob ve sklepení je ho ve skladu vysoký nedostatek.

Harry opět zodpověděl otázku a neopomněl ani zde zanechat malý komentář.

Asi po hodině a čtvrt se dostal až na konec testu a zároveň i k poslední poznámce jeho strýce. ‚Pokud je to možné, čím byste nahradili oči mloka v Krvetvorném lektvaru?'

Pozn. 3: I když dle tvého včerejšího komentáře je možné nahradit vše, podle mých posledních zjištění existuje i něco nenahraditelného. A ne, nemyslím tím oči mloka v Krvetvorném lektvaru. Ty pochopitelně nahraditelné jsou.

Harry ztuhnul a pomalu se podíval ke katedře. Měl pocit, jako by ho právě někdo polil ledovou vodou. Tušil, že ten včerejšek může být špatný nápad, ale vážně věřil, že nebude. Teď to měl černé na bílém. No, co si myslel? Je jasné, že Povídavé košíčky, které nosila Severusovi v mládí jeho maminka, se s nějakým jeho paskvilem nedají rovnat. Harryho euforie byla ta tam a on se nešťastně sklonil zpět k testu. Rychle napsal, že oči mloka se dají nahradit očima čolka a přemýšlel, co dál. Zase se rychle podíval na Severuse a se zničeným výrazem pak ještě k odpovědi dopsal jednu větu.