Harry Potter a Alternativy nenávisti

76. Mějte se na pozoru

Severuse překvapilo, když za ním navečer přišel. Zrcátko schoval do stolku a sledoval blonďatého chlapce před sebou.

„Pane Malfoyi?" vykoukla Poppy za své pracovny, a když jí Draco přikývnul a zase se od ní otočil, udělala na Severuse spiklenecký obličej. Aspoň jeden z těch dvou přišel.

„Můžeš nás, Poppy, nechat o samotě? Děkuji," vystrnadil ji Severus okamžitě, načež Poppy zase zakoulela očima a zavřela se u sebe. Severus se posadil, přetáhnul si přes sebe župan a naznačil Dracovi, aby přišel blíž. „Čekal jsem tě už od rána," oznámil mu svým obvyklým tónem, jako by se nic nestalo.

„Myslíš, jak jsi za mnou poslal Pottera?" vyprskl Draco nepříčetně. „To jako vážně?"

„Byl jediný, kdo byl v tu chvíli k mání."

„Aha, proč by mě vlastně mělo po tom všem překvapovat, že tu byl, zrovna když ses vzbudil," ušklíbnul se mladý Zmijozel.

„Vysvětlím ti to-"

„Co mi chceš vysvětlovat? Proč jsi nás nabonzoval Potterovi a Brumbálovi? Proč jsi mi lhal? Proč ti Potter říká Severusi? Proč je teď ze mě vyvrhel?! Ne, to vlastně vím – protože jste ho ze mě udělali!"

„Nejsi vyvrhel," snažil se ho uklidnit Severus.

„Jsem! Jsem totálně odepsanej! Máma tvrdí, že ne, ale..." Draco se od Severuse odvrátil a vytáhnul z kapsy hábitu dopis.

„Psala ti tvá matka?" Asi se to dalo předpokládat.

„Jo," souhlasil o chvíli Draco. „Prý je všechno v pořádku a nemusím se ničeho bát. Otec a dokonce i Pán zla prý chápe, že jsem musel být v šoku, když jsem zjistil, že jsi zrádce, a otci a tetě nepomohl. Ujišťuje mne, že mi nic nehrozí." Severus to dělal nerad, ale musel být upřímný. Věděl, že Pán zla netoleruje žádnou neposlušnost. Draca by přijal, to ano, ale nevyváznul by bez potrestání.

„Lžou ti, Draco," řekl Severus tiše. Jeho kmotřenec sebou trhnul.

„Kvůli tobě! Je to kvůli tobě!"

„Chtěl jsem ti pomoct," přesvědčoval ho Severus.

„Žádal jsem tě o pomoc! Říkal jsi, že sloužit Pánu zla je ta největší pocta!"

„Nebyl – nebyl jsem tenkrát upřímný," přiznal Severus.

„A teď jsi? Jak tomu můžu věřit?"

„To snad vidíš. Viděl jsi, co se stalo. Jsem Brumbálovým špehem," sdělil mu Severus. „Stal jsem se jím ještě předtím, než Pán zla poprvé padnul. Sloužím Brumbálovi a straně Světla již roky, snad chápeš, proč jsem ti to nemohl říct. Nikdo to nesměl vědět."

„Potterovi se ta pocta zjevně dostala," zkřivil Draco opět tvář rozčilením.

„To je něco jiného," pověděl Severus po chvíli rozmýšlení. „Je Brumbálovým chráněncem. Prostě to ví. V tomhle to nešlo udělat jinak, nemohl jsem ti-"

„Mohl, ale nechtěl," vpálil mu Draco. „Předstíral jsi celé roky, že Pottera nesnášíš, jen abys udělal na Pána zla dojem! A přitom za tebou tajně chodí! Bylo to jen divadlo – s tím jeho sešitem," vzpomínal Draco, když u Severuse našel Harryho zápisník Brumbálovy armády.

„Nepředstíral jsem to celé roky. Jen... ten poslední," připustil Severus nerad. Draco se na okamžik zarazil.

„Aha. No, nejspíš na tom asi nezáleží. Už jsem se rozhodnul."