Harry Potter a Alternativy nenávisti

47. Válka jiného druhu

Zbytek prázdnin utekl jako voda. Severus častokrát uvažoval nad tím, co mu Brumbál říkal v ředitelně, ale pořád tomu nechtěl věřit. Že by to bral Harry až takhle? To se mu prostě nezdálo.

Dvakrát se u něj ještě Harry zastavil, ale k poslednímu rozhovoru už se nevraceli. K Harryho radosti se vrátili k trénování, i když ho Severus stále ještě nechtěl příliš zatěžovat. Pochopitelně ho překvapilo, když Harry odmítal čaj i kávu a spokojil se s dýňovým džusem, který Severus musel objednat u skřítků, ale pořád to nepovažoval za nic směrodatného. Prostě asi neměl chuť...

Blížil se čas návratu studentů do školy a před Severusem stál zásadní úkol. Usvědčit Justina Finch-Fletchleyho z útoku na jeho synovce.

*****

Příchod studentů po vánočních prázdninách Harryho dost zaměstnal. Celý večer se ve společenské místnosti řešil útok na něj a Harry neměl čas ani vydechnout, jak každému odpovídal na otázky ohledně jeho zdraví.

Rojily se také různé teorie o případném útočníkovi, ale většina končila stejně – byl to někdo ze Zmijozelu!

Nebelvírskou společenskou místnost ten večer navštívila také profesorka McGonagallová a žádala je, aby kdokoliv, kdo by měl nějaké podezření, něco zaslechnul nebo zahlédnul něco neobvyklého, bez prodlení informoval ji nebo pana ředitele. K Harryho údivu ho pak ještě v soukromí požádala, aby se po Bradavicích nepohyboval pokud možno sám, dokud nebude útočník dopaden. Když to však říkala, vypadala u toho poněkud pesimisticky. Harry popravdě také příliš nevěřil, že se jim útočníka podaří chytit, ale s její žádostí mu nezbylo nic než souhlasit. Vždyť on beztak bez Rona a Hermiony skoro nechodil.

*****

Ráno ho ve dveřích do Velké síně zastavila Susan s Justinem v patách.

„Harry!" volala na něj už z dálky, když se k němu hnala. K jeho překvapení ho krátce objala a začala si ho prohlížet. „Jsi už v pořádku? Ano?" ptala se ho s obavami. „Ani nevíš, jaký jsem měla strach, když ses nevracel a pak přiběhlo to děvče s tím, že jsi mrtvý," vysvětlovala mu.

„Už je to v pohodě. Nemusíš si dělat starosti. A toho útočníka určitě brzy dopadnou," ujišťoval ji Harry.

„Jsou nějaká podezření?" zapojil se do rozhovoru Justin, který do té chvíle jen mlčky přihlížel. Harry se na něj podíval, ale nepřipadal mu nabubřenější než obvykle.

„Pár jich je," odvětil s klidem, což nebyla tak úplně lež. On i přes Severusovu snahu podezříval Malfoye a Severus zase Justina. A jako by ho jen myšlenkou přivolal, zrovna v tu chvíli kolem něj jeho nepřítel prošel a neurvale do Harryho vrazil.

„Nemůžeš blokovat cestu jinde, Pottere?" vyprskl Malfoy podrážděně a i se svými dvěma gorilami Crabbem a Goylem pokračoval ke zmijozelskému stolu.

Harry ho celou cestu vyprovázel smrtelným pohledem. Měl sto chutí mu něco provést. „Harry!?"

„Říkalas něco, Susan?" vzpamatoval se Harry.

„Jenom, že by to klidně mohl být Malfoy. Nebo někdo ze Zmijozelu – to by jim bylo podobné." Harry přikyvoval.

„Taky mám ten dojem," souhlasil s ní a spěšně se s nimi rozloučil. Po cestě k nebelvírskému stolu si všiml, že ho jeho strýc pozoruje. Nenápadně po něm Harry střelil pohledem a pousmál se. Pak už se posadil vedle Ginny, která obsadila jeho místo u Hermiony. Ron seděl naproti. Měl přímý výhled na svého soka ze Zmijozelu.

„Nabídla jsem Ginny, že jí pomůžu sestavit rozvrh na přípravu k NKÚ," oznámila Hermiona Harrymu. Ten se šťoural v jídle a uvažoval, čím by mohl Malfoye pokořit, takže na Hermionino oznámení jen zamručel.