Harry Potter a Alternativy nenávisti

8. Nitrobrana

Severus mířil na první lekci nitrobrany s Potterem. Krbem se přenesl na Grimmauldovo náměstí 12 a první, co uviděl, byl ten kluk s Weasleym a nejmladší Weasleyovou. Z Ronalda Weasleyho byla hned na první pohled vidět nechuť, když svého učitele spatřil. Ginnerva Weasleyová na sobě naopak pocity dát neznala a profesora patřičně pozdravila. Oba mladíci však nezůstali pozadu a přidali se k ní.

„Tak Pottere, můžeme jít. Budeme trénovat v místnosti, kde jsme byli při našem posledním nezapomenutelném setkání," ukázal na dveře kousek opodál.

„Tak zlom vaz, kámo," poplácal svého kamaráda po rameni zrzek.

„Hodně štěstí," přidala se k němu jeho sestra. Dělali, jako by měl jít na popravu. Snape s ledovým klidem a hlavou vztyčenou následoval Pottera, který vypadal konečně trochu sebevědomě. Severus si však hned domyslel, že to byla jen póza, kterou se snažil před ostatními udržet. No, však se hned uvidí...

„Tak co, Pottere? Byla vám ta kniha k něčemu? Víte už jak - na - to?" pečlivě kladl důraz na poslední slova, která sám posledně Potter použil.

„Myslím, že mi je to trochu jasnější," odpověděl kluk s upřeným pohledem, ve kterém ale Severus viděl nejistotu.

„I když jsou prázdniny, stále jsem váš profesor, Pottere. Proto opět a zase: oslovujte mě pane nebo pane profesore. Je vám to jasné?" Severus nevěděl, kolikrát to má ještě tomu nevychovanci opakovat.

„Ano, pane," zdůraznil Potter naschvál požadované oslovení. Severus ho sjel pohledem.

„Tak se tedy předveďte. Až řeknu naši známou formuli legilimens, pokusíte se na mě zaútočit. Můžete použít cokoliv, kromě obranných kouzel – vloni jste jistě pochopil, že jde o vzpomínky vaše. Ne MOJE."

„Ano, pane," zopakoval trochu mírněji Potter.

Snape napřáhl hůlku. „Legilimens!" Potter nestihl ani ruku s hůlkou pozvednout a profesor už si v něm četl jako v otevřené knize. Vzpomínky se míchaly jedna přes druhou jako zrychlený film.

Harry na základní škole šikanovaný Dudleym a jeho partou, Harry dohadující se se strýcem Vernonem, Harry krčící se u Ginny v Tajemné komnatě, Harry na hřbitově s tělem Cedrika, Harry a Sirius o Vánocích, Harry a Sirius bojující spolu u oblouku, Sirius padající za oblouk...

„Nééé!" Harry klečel na podlaze, obličej schovaný v dlaních a prudce oddechoval.

„Vstaňte, Pottere," stál nad ním Snape hrozivě. „Evidentně jsme stále na tom samém bodě – tedy na bodu nula. Jak překvapující," ušklíbl se sarkasticky. Potter se otřeseně zvedal ze země. „Tak, co jsem vám říkal minule?"

Potter chvíli přemýšlel. „Že si musím každý večer před spaním vyčistit mysl. To jsem dělal. Ono to ale prostě tak úplně nejde," protestoval hned.

„Tak to bude muset jít. Co dál?"

„Že se vás mám snažit odrazit."

„Udělal jste to?"

„Nešlo to!"

„Protože se nesnažíte!"

„Já se snažím!"

„Hmm, tolik k důležitosti publikace od našeho drahého ředitele. Dočetl jste se aspoň něco, co by vás snad zaujalo?"

Zase chvíli přemýšlel. „No... radí tam zkusit v hlavě vybudovat zeď, která jakože zakryje, co si myslím. Nebo tak nějak."