Harry Potter a Alternativy nenávisti

68. Taková jedna technická

            Ve čtvrtek vpodvečer se Severus chystal k Brumbálovi do ředitelny, kde se měl setkat i se svým synovcem a společně poté měli odejít na schůzi Řádu. Netěšil se ani na setkání u ředitele a už vůbec ne na schůzi, kde bude jisto jistě muset čelit dalším Moodyho narážkám kvůli tomu, co se stalo minule. I když ho Brumbál ujišťoval, že všechny členy po jejich odchodu požádal, aby se k tomu již nevraceli, neměl z toho setkání dobrý pocit.

Když už se chystal odejít, ozvalo se však na jeho dveře tiché klepání.

„U Merlina, kdo to zase otravuje," zamumlal si pro sebe a podrážděně šel otevřít. Už chtěl dotyčného okřiknout, co u něj pohledává v takovou hodinu, ale zastavil se, když spatřil za dveřmi postávat Draca.

„Draco? Potřebuješ něco?" zeptal se na oko klidně, ale dobře si uvědomoval, že setkání nejspíš nestihne.

„Ahoj, máš čas?"

„Zrovna moc ne, ale pokud je to nutné-"

„Kam ses chystal?" vypálil jeho kmotřenec stojící stále mezi dveřmi a nejistě si Severuse přeměřoval. Jeho chování bylo podezřelé. Tohle by si k němu běžně nedovolil. Draco znal velmi dobře slušné způsoby chování, ale něco v jeho tónu Severuse donutilo Dracovi otevřít dveře ještě víc a pozvat ho dovnitř.

„Pojď dál," pokynul mu a přešel jeho otázku bez povšimnutí.

„Zdržuji tě?" zeptal se ho Draco, když za ním Severus zavřel.

„Na tom nezáleží. To počká. Stalo se něco?"

„Šel jsi za Brumbálem?" zeptal se Draco na rovinu. Ve tváři měl nečitelný výraz. Severus by se svému kmotřenci nejraději podíval do hlavy, protože si nepřál vědět víc, co se mu právě honí hlavou.

„Ano, šel. Chce se mnou něco projednat," připustil Severus. Nebylo na tom nic zvláštního, byl v Bradavicích profesorem. Bylo přirozené, že se s Brumbálem schází.

„To to budete projednávat i s Potterem?" zeptal se Draco ostře. Severus na něj na okamžik zůstal hledět.

„Proč bychom měli něco projednávat zrovna s Potterem?" zeptal se, co nejlhostejněji dovedl.

„Protože jsem před malou chvíli slyšel jeho, Grangerovou a Weasleyho, jak se spolu loučí na chodbě za Velkou síní. Potter jim řekl, že jde tedy za Brumbálem. A Weasley mu jen popřál hodně štěstí," ušklíbnul se Draco. V Severusovi se v tu ránu začalo rodit tisíc možných plánů, jak vybruslit z toho, co jeho synovec zase pokazil, ale Draco jeho myšlenkové pochody rychle utnul. „Můžu mít otázku?"

„Ano?"

„Co je tohle za hru?" Severus se stále snažil zachovat netečnou tvář.

„Teď ti vůbec nerozumím. A jestli je u Brumbála i Pottere, tak o tom nemám tušení," zalhal suverénně, ale Draco mu na to neskočil.

„Tak proč ses poté, co jsem to řekl, zatvářil stejně, jako když Potter něco pokazí na Lektvarech. Copak podělal teď? Asi to neměl nikdo vědět, že?" Dobrá, možná se úplně neovládnul, když to Draco řekl. Každopádně si myslel, že ano, ale jeho kmotřenec nebyl hlupák a znal ho, co byl živ.

„Proč jsi mě vyhledal?" začal úplně z jiného konce raději Severus. Jako by nestačilo, že bude vyslýchán na schůzi. Ještě Draco do toho a byl z toho večer, co fakt nestojí za nic.

„Myslíš, že bys ke mně mohl být upřímný?" zeptal se ho Draco a upustil trochu ze své kamenné tváře. Severus poznal, že za tou maskou se skrývá nejistota.