Harry Potter a Alternativy nenávisti

10. Ach, ty lektvary!

Severus seděl naproti Brumbálovi v ředitelně v Bradavicích a podezíravě si ho přeměřoval pohledem. Albus si zrovna vybíral ze sáčku citronový bonbón, následně si ho kolem dokola prohlédl, až si ho s úsměvem strčil do úst.

„Nedáš si taky, chlapče?" otázal se profesora lektvarů s úsměvem. Severus odmítavě otočil hlavu a odfrknul si. „Jak myslíš. Tak pročpak jsi se mnou chtěl mluvit?"

„Vzhledem k posledním událostem byste mohl něco říct vy, Brumbále."

„Ano? Jaké události myslíš?"

„Vy moc dobře víte, co myslím. Pottera samozřejmě!"

„Ach! Ty myslíš tu nešťastnou událost s Harrym. Je trochu rozrušený, musíš ho chápat. Mladí lidé v jeho věku jsou často dost vznětliví," vysvětloval Brumbál, jako by se nic nestalo. To Severuse trochu nadzvedlo ze židle.

„Vy pro něj vždycky máte nějakou omluvu. Pravdou ale je, že je to drzý a namyšlený fracek. Proč tohle dovolíte? Nebo snad pro něj pravidla neplatí?"

„Ne že by se tomu dalo nějak zabránit, že..."

„Vím i o tom, co udělal s touto ředitelnou a jak na vás křičel. Viděl jsem jeho vzpomínku při nitrobraně. Jak si k vám tohle může dovolit! Vím, že je to váš oblíbenec, Brumbále, ale to přece neznamená-"

„Zastav, Severusi," zvedl Brumbál ruce v obranném gestu. „Nemůžeš Harryho soudit za ty dva okamžiky, jichž jsi ani nebyl svědkem. Harry má právo být rozhořčený. Měl ho tehdy a měl ho i teď před chvílí," zastal se Harryho.

„Tak to mi vysvětlete." Nic víc Severus nechtěl.

„To není tvá věc, Severusi. Stačí ti vědět, že to pro Harryho není teď lehké a jeho pocity chápu. A nezlobím se na něj. Popravdě se vůbec nedivím, že se zlobí on na mě. Ani nevíš, jak je mi to všechno líto, ale co se děje, je pro jeho dobro a pro dobro nás všech," promlouval Brumbál s vážností v hlase. „Nepleť si drzost nebo namyšlenost se zoufalstvím. Protože to je ta vlastnost, jež je v tuto chvíli Harryho součástí, drahý Severusi."

„No ne, teď jsem se toho tolik dozvěděl," ušklíbal se Snape ironicky. „Víte, že už mi to vaše tajnůstkářství leze krkem? Proč mi prostě a jednoduše neřeknete, co ho tak štve? Protože toho, že je zoufalý, jsem si už všiml dávno."

„Co všechno jsi v té vzpomínce viděl, Severusi?" zajímalo Brumbála a takticky se Snapeovu otázku snažil zamluvit.

„Jen to, co jsem vám již řekl. Nic dalšího. Potter má plnou hlavu Blacka." Severus věděl, že mu Brumbál víc neřekne. Však on se to pokusí zjistit sám, když už teď ví, co má kde hledat...

„To je pochopitelné. Sirius pro Harryho hodně znamenal. Možná nejvíc v jeho životě. Byl pro něj otcem, kterého nikdy nepoznal. Dospělým, na kterého se mohl obrátit, když potřeboval pomoct. Nikdy nikoho takového neměl. A když ho poznal, hned o něj přišel. Je to vůči němu kruté, moc kruté."

„Potter si to dává za vinu," odpověděl Severus prostě a v hlavě si přehrával Brumbálova slova. Jistěže to bylo kruté. Sám už měl větší podvědomí o Potterově životě, aby věděl, co pro něj Blackova smrt znamenala.

„To vím, sám mi to tehdy říkal. Ale toho pocitu je potřeba ho zbavit. Nebyla to Harryho vina, jen sled nešťastných událostí. Voldemort by si našel cestu k Harrymu jinak. To spojení mezi nimi je silnější, než jsme se domnívali. Nevím, jak se teď Voldemort zachová. Možná se spojení sám zalekl a nebude to chtít znovu podstupovat. A nebo toho bude chtít naopak využívat, to nikdo neví. Osobně se přikláním k první možnosti, ale nemůžeme nic riskovat. Harry se musí v nitrobraně zdokonalit."