Harry Potter a Alternativy nenávisti

43. Otázka důvěry

„Harry? Harry?!" Harry vůbec nevnímal, že na něj někdo volá. Jen dál konsternovaně zíral na předměty ve svých rukou. Až něčí dlaň na rameni ho z jeho šoku probrala. „Stalo se něco, Harry?" ptala se ho s obavami Hermiona. Rychle se k ní otočil a krabičku se zrcátky schoval pod čokoládovou žabku.

„Ne," vydechl, ale jeho oči ho prozradily. Snažil se dívat někam mimo ni, ale Hermiona ho znala příliš dlouho na to, aby poznala, že nemluví tak úplně pravdu.

„Čokoládová žabka? A ještě něco jsi dostal," zkonstatovala při pohledu na krabičku, kterou ukrýval pod ní. „Kdo ti to poslal?" zeptala se ho, ale spíš než podezření zněl v jejím hlase skutečný zájem. Harry se podíval nejdřív na ní a poté na ostatní, kteří napjatě očekávali, čí jméno vyřkne.

„Susan," napadla ho první osoba, na kterou si vzpomněl. „Na uzdravenou," dodal, když si uvědomil, že dárek mu už vlastně dala. Zahlédl ho mezi ostatními pod stromkem, takže jej musel někdo sebrat, když ho s ním útočník omráčil.

„Aha," poznamenala zvláštním tónem, načež se s úsměvem obrátila k ostatním. „Jestli ty se jí náhodou opravdu nelíbíš," pronesla už naprosto uvolněně, jako by tím chtěla ostatní zbavit veškerých pochybností. A Fred s Georgem se toho hned chytli.

„Harryho pocity jsou v tomto ohledu naprosto zřejmé," mrknul na něj George.

„Tak čímpak tě tak rozhodila?" zajímal se jeho bratr, ale to už Harry zamířil ke své posteli a spěšně ukryl dárky do nočního stolku.

„Ničím," pronesl spěšně a v tom si všimnul zaražené Ginny. Když uviděla, že ji Harry sleduje, rychle sklopila pohled k zemi

„Jo tak ničím," nadhodil Fred a s Georgem na sebe vyslaly významné pohledy. „Tomu tak budeme věřit!"

„Slyšel jsem, že paní ministryně se již sešla s Brumbálem ohledně toho útoku na tebe," změnil téma z ničeho nic pan Weasley. Harry mu za to byl neskutečně vděčný. „Je odhodlaná útočníka dopadnout za každou cenu. Brumbál na poradě říkal, že jednou z možností je, že už se útočník nebude chtít do Bradavic vrátit."

„Proč by to dělal? Nikdo přeci neví, kdo to byl," zeptal se zmateně Ron. „I když je jasný, že to byl někdo ze Zmijozelu," ušklíbnul se na Harryho. Již včera si oba notovali, že by za tím mohl být Malfoy. Harry si přál, aby to byl on, protože to by si pak za rámeček před svým kmotrem nedal.

„Jenže on nemůže tušit, že nemáme žádnou stopu," vysvětloval pan Weasley.

„Doufám, že ho chytí co nejdřív. Merlin ví, čeho všeho může být ten člověk schopný," zadoufala paní Weasleyová.

Když se začaly rozebírat všemožné verze toho, kdo to mohl udělat, Harry koutkem oka zachytil Hermionu s Ginny. Hermiona jí něco šeptala u ucha. Dívka s rudými vlasy se pak po ní překvapeně ohlédla a bylo vidět, jak ožila. Dokonce se nakonec i usmála. Další pohled věnovala Harrymu, a nebyla v něm už ani kapka zášti.

Harry tomu příliš nerozuměl, ale napadlo ho, že to mělo co dočinění s jeho dárkem. Hermionin spokojený výraz, který nasadila po oznámení, že mu dárek poslala Susan, se mu moc nepozdával. Bylo v tom něco víc. A Harry se měl pravý důvod dozvědět zanedlouho poté.

Weasleyovi s Hermionou se zdrželi až téměř do oběda, ale pak už museli odejít. Madam Pomfreyová je upozorňovala na to, že by se její pacient neměl přemáhat a měl by odpočívat. Ještě než však stihli odejít, dveře ošetřovny se otevřely. Harry se s nadějí, že za ním přišel jeho strýc, blesku rychle otočil k nim, ale pocítil velké zklamání, když vešel Brumbál.