Harry Potter a Alternativy nenávisti

6. Strýc jako strýc

Harry se na své okolí snažil působit co nejlepším dojmem. I když pro něj byl pobyt na Grimmauldově náměstí utrpením, nechtěl to dávat příliš najevo. Ostatní však tušili, co Harry prožívá – zase tak dobrý herec nebyl –, ale i oni diplomaticky jisté věci neřešili. Ještě ten den se Harry dozvěděl, že Denní věštec z něj dělá zachránce kouzelnického světa, označuje ho za „Vyvoleného" a omlouvá se mu v každém článku za svůj dřívější postoj. Unikl Pánu zla již pětkrát a to se nikomu jinému nepodařilo. Navíc Harry v té době dosáhl teprve 15 let, což podle Věštce naznačovalo, že se od něj dají očekávat ještě nevídané věci – včetně porážky Temného pána. O věštbě samozřejmě nevěděli, ale i tak se Harry divil, jak blízko pravdě byli – myslel tomu, že je Vyvolený, ne že Voldemorta jednou porazí. Tomu nevěřil ani on sám...

V den jeho narozenin se mu sešla hromada přání a dárků, dokonce i od lidí, které vůbec neznal. Po dvou takových přáních od jeho obdivovatelů se ale rozhodl, že zbytek číst ani nechce, a odhodil je pryč. Z jejich víry v něho se mu dělalo zle. Ponechal si stranou pouze dopisy od spolužáků, kteří si na něj vzpomněli, včetně těch od Lenky, Nevilla a Hermiony. Každý mu k přání připojil i malý dárek.

Lenka mu poslala několik výtisků Jinotaje s varováním, aby si dával pozor na vochemulky a krytinky. Ať už to mělo být cokoliv, přiložila k tomu ještě raději vlastnoručně vyrobený amulet. Neville poslal jednu ze svých rostlinek, kterou považoval v Harryho případě za užitečnou – Cartia bolpolis ve svých listech ukrývala léčivou mízu, která hojila většinu zranění (snad nebere Neville Denní věštec příliš vážně) a Hermiona zakouzlený brk, který psal to, co mu Harry poručil. Harrymu to připomnělo rychlobrk Rity Holoubkové a nad dárkem se ušklíbl. Jako by snad Hermiona tušila jeho postoj k dárku, vysvětlila mu raději už v dopise, že pro něj bude brk jistě užitečný a že další část dárku pro něj má Ron.

Ani se nenadál a řítil se k němu jeho spolubydlící s gratulací a dárkem.

„Všechno nejlepší, Harry," podal mu ruku a poplácal ho po zádech. „Tohle máš ode mě a Hermiony. Myslíme, že se ti to bude hodit," usmál se na něj jeho nejlepší kamarád.

„Díky, Rone." Harry si rozbalil balíček a zůstal zírat na zápisník vázaný v hnědé kůži se zlatým nadpisem „Brumbálova armáda – Harry Potter". Když zápisník otevřel, z titulní strany na něj mávali její členové. List byl posetý fotografiemi s podpisy všech členů BA, a to i těch, kteří letos do Bradavic již nenastoupí. Fotografie jeho samotného se tyčila nahoře nade všemi. Harry zůstal na dárek zírat a v hlavě mu šrotovalo, co tím chtějí asi jeho přátelé říci. Aniž by svůj dotaz vznesl nahlas, Ron se dal sám od sebe do vysvětlování.

„Když jsme s Hermionou přemýšleli, co ti dáme, chtěli jsme, abys dárek nějak využil, ale aby ti i udělal radost. No a Hermionu napadlo tohle. Všichni jsme ty hodiny měli rádi, vždycky jsme se na ně těšili jako na spásu, hlavně po hodinách s tou ropuchou. I ty. No a v tomhle sešitu máš sepsané všechny členy a věci, co jsme už probrali. Další věci už budou na tobě – myslím, v čem budeme pokračovat. Hermiona o tom mluvila jako o diáři, ale moc netuším, co tím myslela," pokrčil bezradně rameny Ron. Harryho napadlo, že výraz diář asi není v kouzelnickém světě znám. Během té chvíle, co mlčel, se Ron začal nervózně ošívat.

„Moc nadšeně nevypadáš. Byl to blbej nápad?"

„O- Cože? Ne. Nene, já jen – netušil jsem, že budete chtít, aby Brumbálova armáda pokračovala," odpověděl popravdě Harry. Vážně s tím nepočítal. Nebyl si ani jistý, jestli o to stojí.