Harry Potter a Alternativy nenávisti

41. Stále středem pozornosti

„Cože? Potter?" zaslechl Severus neutuchající hlasy, když mířil na oběd do Velké síně. Už zase se ten kluk musel kvůli něčemu dostat do řečí! Nebylo snad dne, kdy by nikoho neslyšel se o něm bavit! Proč zrovna on musel mít za synovce bradavickou celebritu? A kdyby jen bradavickou... ‚Tak co to zase bude tentokrát?' uvažoval Severus a nenápadně zpomalil, aby zaslechl, co si mezi sebou havraspárští studenti šuškají.

„Říkám ti, že mu fakt zlomil ruku!" Severus se zastavil na místě a svým ledovým pohledem probodnul poblíž stojící studenty. Jenže ten, co to ostatním vypravoval, stál ke svému profesoru zády, takže popisoval směle dál.

„Neverbálně Whilea při hodině omráčil! Potterovo kouzlo ho na stěnu odhodilo takovou silou, že si zlomil ruku!"

„Potter kouzlí neverbálně, jo?" podivovala se menší dívka s vykulenýma očima, která postávala v hloučku.

„Jako nic!" popisoval obdivně chlapec, jako by to byla ta nejjasnější věc. „Toho Smrtijeda v Prasinkách prý taky takhle dostal! A Terry ještě říkal, že když While odešel na ošetřovnu, Potter za něj převzal hodinu a byla to ta nejlepší hodina Obrany, co kdy měli. Učil je, co dělat, když narazí na Smrtijedy a jak se bránit." Někteří v hloučku havraspárských začali po Severusovi nervózně pokukovat a snažili se svému spolužákovi naznačit, aby toho nechal. „Prý Smrtijedi nikdy nechodí sami – co je Karol?"

„Ehm, ehm," odkašlal si Severus za zády studenta. Ten hned věděl, kdo za ním stojí. Nejobávanějšího bradavického profesora jste poznali už jen podle jeho chůze, natož pak hlasu. „Pane Derene," promlouval k němu Severus tichým nebezpečným hlasem, „hodláte tu ještě dlouho blokovat chodbu, abyste mohl roznášet klepy jako nějaká stará babka po vesnici? Připadá vám snad, že toho je chování hodné studenta Bradavic? Pátého ročníku? Nebo se snažíte své spolužáky oslnit stejně, jako to již léta dělá vámi tolik obdivovaný hrdina z Prasinek? Pan Potter?"

„Ne," hlesnul vysoký chlapec nervózně.

„Pak tedy pokračujte ve své cestě do Velké síně. Vy všichni," rozhlédl se po přítomných a sjel je chladným pohledem. Studenti se nerozmýšleli ani vteřinu a dali se do kroku. „Ještě abych nezapomněl, pane Derene," zavolal na hříšníka Severus, „patnáct bodů z Havrasáru," ušklíbnul se spokojeně Severus a sám se rázným krokem vydal na oběd. A jedno věděl určitě – tohle si jeho synovec za rámeček nedá.

*****

„Ne, Hermiono, jasně, že mu Harry nechtěl tu ruku zlomit schválně," zastával se u obědaHarryho jeho nejlepší kamarád.

„Jo, říkal jsem ti to už několikrát," přidával se k němu Harry. Jistě, že mu neplánoval zlomit ruku. Jen chtěl Whilea omráčit, což ale Hermioně samozřejmě neřekl. Ale ani nemusel, Hermiona nebyl hloupá, došlo jí to samo.

„Ale chtěl jsi ho omráčit. Proto jsi kouzlil neverbálně," stála si za svým Hermiona.

„Promiň, ale já nemůžu za to, že si ten mamlas není schopný vykouzlit obyčejný štít." Což byla pravda. Harry přece nemohl za to, že se jeho učitel nebránil. Chtěl, aby ho omráčil? Chtěl! Tak to udělal.

„Neříkej mu tak. While je jedním z nejschopnějších učitelů Obrany, jakého jsme kdy měli. Překvapil jsi ho," bránila Hermiona jejich profesora.

„Asi tak schopný nebude, když se nechal Harrym omráčit i přesto, že útok čekal," pochechtával se Ron. Rozhodně stál v tomto za Harrym.

„A proč jsi nám neřekl, že ovládáš neverbální magii?" přešla Hermiona k tomu, co ji udivovalo snad nejvíc. „Neverbální magie je hodně náročná, učí se až v sedmém ročníku."