Harry Potter a Alternativy nenávisti

34. Paní ministryně a Vyvolený

            Severus postával dole v hale a čekal, kdy se Potter objeví. Brumbál ho pověřil, aby Pottera přivedl zpět do Bradavic, neboť sám už musel zpátky. Nebo nemusel? Ať to bylo jakkoliv, zhledem k tomu, že se mu ten kluk neustále vyhýbal, Severus očekával, že tou zprávou nadšený příliš nebude.

„Neviděl jsi Remuse?" objevila se vedle něj Tonksová, která se rozhlížela dokola a pátrala po svém partnerovi. Severus začal mít neblahé tušení.

„Ne," odpověděl jednoslovně a jeho obavy se naplnily, když se najednou Lupin objevil na schodech, kam před nějakou chvílí zmizel Potter. Pospíchal po nic rychle dolů a skoro si jich ani nevšimnul, kdyby ho Tonksová nezadržela.

„Remusi," zachytila ho za paži a s obavami si ho začala prohlížet. Ani Severusovi neuniklo, jak vyvedeně z míry vypadal. „Jsi v pořádku, zlato?"

„Musíme jít," zavelel, ale hlas se mu přitom třásl. Vykročil směrem ke dveřím domu, z jehož posledního schodu se měli přemístit pryč, přičemž udivená Tonksová ho poplašeně začala dohánět.

Severus se otočil ke schodišti, jestli neuvidí Pottera, ale ten se neobjevil. Neváhal tedy, a vykročil nahoru. V patře začal nahlížet do jednoho pokoje po druhém, až se ocitnul u úplně posledního, jehož cedule hlásala, že tento pokoj patří Siriusi Blackovi. Věděl, že Potter musí být tam.

Potichu otevřel dveře, a výjev, který se mu naskytnul, ho přikoval k zemi.

Potter na kolenou poplašeně sbíral nějaké střepy, klepal se jako osika a hned na to si Severus všimnul, že po tvářích mu kanou slzy. Jestli chtěl kdy někdo spatřit výjev totálního zoufalství, byla tohle ta pravá chvíle. Severus se znovu zadíval na střepy, které tak chaoticky sbíral, když si náhle všimnul, že ty, co drží, jsou od krve. ‚Co se tady u Merlina stalo?'

Okamžitě vstoupil dovnitř a tiše za sebou zavřel. Sklonil se k svému synovci a chytil ho za ruku, která se natahovala po dalším střepu. Potter se vylekal, až lehce zavrávoral. Severus ho proto sevřel pevněji.

„Co to děláš?" zeptal se ho Severus potichu tónem tak vzdáleným jeho obvyklému, že kdokoliv by ho slyšel poprvé, nevěřil by, jakou hrůzu jím jinak dokáže nahnat.

Potter k němu zděšeně vzhlédl.

„Sledujete mě snad?" vydal ze sebe roztěkaně, načež hned začal sklánět tvář zase k zemi. Bylo pochopitelné, že nechtěl, aby ho jeho profesor v takovém stavu viděl.

„Brumbál už musel odejít. Mám tě odvést zpět do Bradavic," vysvětloval potichu. Severus poklekl k němu a přitáhl si jeho ruku blíž k sobě. Oproti Severusově teplé dlani byla ta Potterova studená jako kus ledu. „Pořezal ses," zkonstatoval a vytáhnul z kapsy hůlku. „Episkey," pronesl lehce a drobné ranky se začaly na Potterově dlani zatahovat. „Evanesco." Krev z dlaně zmizela. Potter zůstal překvapeně hledět na Severuse a ten se začal natahovat pro jeho druhou ruku, ve které však držel hromádku střepů.

Potter se na ně zadíval a výraz naprostého zoufalství se mu okamžitě vrátil.

„Rozbil jsem ho. Já- já jsem...ho rozbil," opakoval, jako by tomu pořád nemohl uvěřit.

Severus ho pustil a z hábitu vytáhnul malou krabičku, kterých jako Mistr lektvarů nosil vždy několik. Nevěděl, proč to Pottera vyvedlo tolik z míry, ale bylo jisté, že pro něj ta věc, ať už to bylo předtím cokoliv, hodně znamenala.

„Na, dej to sem," podával mu ji a Potter chvíli váhal, než si krabičku vzal a nasypal do ní střepy, které už posbíral. Jakmile to udělal, Severus uchopil jeho druhou ruku a uzdravil mu ji stejně jako tu předchozí. Pak ještě mávnul hůlkou a zbytek střepů se z podlahy vznesl za těmi již sebranými. Severus si začal uvědomovat, že mu celou dobu tyká, ale Potterovi, který si to tak moc nepřál, to teď bylo stejně úplně jedno. Hodlal v tom tedy pokračovat, protože to bylo pro tuto chvíli určitě jednodušší.