Harry Potter a Alternativy nenávisti

56. Ne vše může jít podle plánu

            Harry se v následujících dnech vrátil mezi studenty a opustil tak ‚bezpečí' své postele. Byl to jeden z dalších požadavků jeho strýce a on se tím hodlal řídit. Severus jej ubezpečil, že mu pomůže s jeho Divokou magií a po víkendu s tím také začali.

Bohužel se ale zdálo, že to bude ještě těžší, než si prve mysleli. Severus se zaměřil na jeho neverbální kouzlení, které však od dřívějška vykazovalo nemalé změny. Harryho kouzla neměla takovou sílu jako dřív a Severus to připisoval Harryho strachu. Když v úterý večer zkoušeli některá z dříve zvládnutých kouzel, bylo jasné, že něco není v pořádku.

„Ač nerad, musím dát opět za pravdu slečně Grangerové," poznamenal Severus nevrle. „Musel jsi při neverbálním kouzlení využívat Divokou magii již od začátku. Teď se jen ptám, co se děje, Harry?" Severus s rukama v bok shlížel na Harryho, který se díval do země.

„Nevím," pokrčil rameny a dál se raději nevyjadřoval.

„Víš, že je to vše jen v tvé hlavě?"

„Hm."

„Hm?" zopakoval po něm Severus naštvaně. „Přece víš, že tuhle sílu musíš ovládnout. Ne se jí bát. Potlačuješ ji!"

„Chci ji ovládnout," namítal Harry, ale na Severusův vkus nepříliš důrazně.

„Asi to nechceš tak moc, když ji v sobě podvědomě popíráš!"

„Snažím se."

„Nesnažíš!" Harry střelil po Severusovi rychlým pohledem, ale i když se zdálo, že chce něco namítnout, nakonec zase jen sklopil oči k zemi. Severusovi to připomnělo jejich původní lekce nitrobrany...

„Snažím," vydechl nakonec chlapec potichu, na což už Severus raději nic neříkal. Nemělo smysl se s ním hádat a ještě mu vše ztěžovat. Možná to chce prostě jen čas...

„V sobotu je výlet do Prasinek. Jak jsem postřehl z rozhovoru s tvými přáteli v pátek v knihovně, nemáš v plánu tam jít." Harry se na něj překvapeně podíval.

„Ty... Minule jsi přece říkal, že tam už nepůjdu," řekl Harry lehce zmateně. Severus přikývnul.

„To jsem říkal. Jen jsem si nebyl jistý, jestli si to pamatuješ, nebo jestli se nebudeš pokoušet mě přesvědčovat, abych tě tam pustil."

„Pamatuji si to," přisvědčil Harry. „A neměl jsem v plánu tě přemlouvat. Když nechceš, abych tam šel, tak tam nepůjdu," odůvodnil prostě. Severus si znovu vzpomněl na Harryho nedávná slova o tom, že udělá, co bude chtít, a zjistil, že to nejspíš jeho synovec myslel vážně.

„Dobrá. Pak je to v pořádku. Můžeme ten den věnovat intenzivnějšímu tréninku." Harry opět nic nenamítal, a dokonce vypadal i potěšeně. Severus mu nerozuměl. Vypadalo to, že Harry trénovat chce, sám věděl, že Harry se nefláká a učí se vše, co mu řekne. Do Živelných kleteb se opřel s takovou razancí, až to Severuse párkrát zaskočilo. Také, jak si všimnul, trávil stále více času v knihovně. Po pátečním rozhovoru v ředitelně tam strávil téměř celý týden. Skutečně se z něj stával student, jakým by Severus nikdy nedoufal, že může být. O to nevysvětlitelnější bylo, co se dělo s jeho Divokou magií.

Harry měl dokonce tu drzost tvrdit, že se všichni mohli splést a on v sobě žádnou Divokou magii nemá. Severus ho důrazně upozornil, aby takovou blbost už nikdy znovu neopakoval. Byl si naprosto jistý, že to v sobě má. Teď už ho zbývalo jen přesvědčit, aby ji znovu probudil.