Harry Potter a Alternativy nenávisti

40. Beze slov

Harry byl už skoro u Komnaty nejvyšší potřeby, kde se měl setkat se svým strýcem, když mu do cesty vstoupili dva duchové. Nebyl to nikdo jiný než Lady Marrion s Georginou.

„Dobré odpoledne," pozdravil je Harry zdvořile.

„Zdravíme, Harry Pottere," odpověděla mu starší z žen.

„Dobré odpoledne," opětovala mu tiše Georgina.

„Jak se vám daří?" rozhodl se Harry nenechat dámy jen tak odejít.

„Tak jako posledních 368 let. Přebýváme," odvětila Lady Marrion lhostejným tónem.

„Och, no jo," uniklo Harrymu nejistě. „Tak třeba se brzy taky dočkáte nějaké větší akce," usmál se na ně trochu hořce.

„Jaké akce?" nechápala Lady Marrion, o čem mluví.

„Nějakého boje? Třeba?" poznamenal Harry důležitě. Válka je za dveřmi a Bradavicím se těžko vyhne.

„Proto jsi zde?" podívala se Lady Marrion trochu zmateně ke stěně, kde se ukrýval vchod do Komnaty nejvyšší potřeby.

„Trénuju," mávnul Harry ledabyle ke stěně. „Však víte – já, Voldemort a náš nevyhnutelný, tak trochu nerovný souboj," pochyboval s falešným smíchem Harry o svých schopnostech.

„Ach tak. Já myslela, že-" Pak se ale Lady Marrion zarazila, jako by si uvědomila, že málem řekla něco, co nechtěla, ale hned zase začala tvářit normálně. „Myslela jsem, že na někoho čekáš," opravila se nakonec a Harry si všimnul, jak ji Georgina překvapeně s doširoka otevřenýma očima pozoruje.

„No, to taky," připustil Harry nakonec. Zaváhání Lady Marrion pro teď hodlal dál neřešit. Najednou se ozvaly kroky a všichni tři se po zvuku otočili. Profesor Snape k nim kráčel svým dlouhým, rázným krokem a jeho černý plášť za ním nebezpečně vlál.

„Čekáš na pana profesora?" zeptala se ho Georgina s úsměvem. Harry jen raději pokrčil rameny.

„Georgino, je neslušné se takto vyptávat," opomenula ji její matka. Georgina jen omluvně přikývla, ale úsměv z její tváře nezmizel. „Půjdeme. Hezký zbytek dne," popřál mu duch ženy, Gerogina mu nenápadně zamávala a vzduchem odpluly pryč. Když míjeli profesora Snapea, který už byl téměř u Harryho, obě mu pokývly na pozdrav.

„Ještě jsi toho nenechal?" zajímal se s pozvednutým obočím Snape, když se zastavil u Harryho.

„Vzhledem k tomu, jak nešťastně jsi do toho zasáhnul, tak jsem toho nechat nemohl, když jsem kvůli tobě téměř ani nezačal," odvětil Harry na oko naštvaně. „Narušil jsi soustu mých plánů."

„No tak to doufám, že jde aspoň o něco opravdu závažného, když už jsem natolik obviňován z tvého neúspěchu," odfrknul si Snape lhostejně.

„V to doufám i já," nasadil Harry tajemný úsměv. „Nebo si myslíš, že není důležité vědět, jakou moc mám a Voldemort ne?" zeptal se ho zlehka, pak se od udiveného profesora otočil a šel třikrát obejít Komnatu nejvyšší potřeby. Vždy, když míjel svého strýce, se na něj nezapomněl pousmát. Ten na něj jen stále zaraženě hleděl.

„Račte vstoupit," pokynul Harry slavnostně svému strýci, aby vešel jako první. Měl z něj dobrý pocit. Tušil, že mu bude moci říct konečně vše a doufal, že mu třeba i pomůže.

*****

Komnata byla zařízena takřka stejně jako při schůzkách Brumbálovy armády, až na malý stůl se dvěma pohodlnými křesly.