Zajatci pravdy

Kapitola II~

Ahojky. Tak jsem tu s novým dílem. Doufám, že pobaví a nebudete se u něj nudit. Pomalu se nám otvírá život a povaha hlavní hrdinky. Doufám že nejste zklamaní 😁

Přihláška

Ráno se Raven velmi neochotně vyhrabala z postele. Bylo pondělí a do školy se jí, jako vždy,
ukrutně nechtělo.

Nejen, že už zase psali další test z programování, ale co je horší, musela strávit osm hodin v jedné místnosti se svými spolužáky. Nikdy neměla moc přátel a když už, tak spíš mimo její třídu. Jediný člověk, se kterým se byla schopna normálně bavit byla Maleken Biersak.

Chodila do její paralelky a byly kamarádky už od zkoušek. I ona byla předtím dlouho sama. Stejně jako Raven a jedna v druhé tak našla spřízněnou duši  O tom, co bylo před zkouškami se skoro nikdy nebavily. Tu a tam možná pár slov, ale stále to bylo pro obě bolestné téma. Hodně často se scházely, jak mimo školu, tak na Serveru.

Když se oblékla, pomalu sešla do jídelny, kde si ukořistila něco k snídani. Kromě ní nikdo nechodil do školy mimo dětský domov. Hlavně asi proto, že tu byla že všech jeho obyvatel nejstarší.

Jídelna byla nevlídná, účelně zařízená místnost s dlouhým stolem a dvěma řadami nepohodlných židlí. Jak by taky ne, když se tam mělo najednou vejít přes třicet dětí. Kuchyně byla oproti ní úplný ráj na Zemi. Naleštěné hrnce, příbory, talíře a spousta  různých vůní. Vždycky se našla příležitost olíznout někde trochu zavařeniny nebo popadnout ještě  teplou buchtu. To vše díky nikdy nekončící snaze kuchařky a vychovatelky v jedné osobě - Rose. Byla asi jediná ze zaměstnanců domova, kterou doopravdy zajímalo blaho zdejších chovanců. No, to vyznělo trochu divně. Nebyl to přece žádný nápravný ústav. Sice to tak mnohdy vypadalo, ale vážně nebyl.

Snídaně tedy nebyla nic moc. Ostatně jako vždycky. Asi bych si mohla trochu pozměnit jídelníček. Už se mi ty housky trochu přejedly, pomyslela si, a rychle na sebe hodila černou mikinu. Její oblíbené oblečení. Skočila si do pokoje pro tašku s učením a vyrazila do školy. Cestou si pustila do sluchátek písničky a přestala vnímat okolí. Najednou jí někdo šťouchl do ramene. Hrozně se lekla. Prudce se otočila. Za ní stála vesele se šklebící Maleken. Podívala se na ní vyčítavě a menší z černovlasých dívek se jen uchechtla.

"Baví tě to hodně?" zeptala se  Raven a měřila si jí od hlavy až k patě.

"Nedívej se na mě takovým hnusným a chladným pohledem. Ten si schovej pro učitele." podívala se na ní kamarádka a usmála se na ní.

Raven nedokázala už ani chvíli udržet svůj oblíbený kamenný výraz, který děsil polovinu školy. Maleken jí vždycky dokázala něčím rozesmát, ať už to byla jakákoli prkotina.

"Do začátku první hodiny zbývá ještě čtyřicet minut." Prohodila a významně se na ní podívala.

"Já vím, já vím. Tentokrát bys mě nemusela kamenovat. Pětiminutové zpoždění snad není zas takový prohřešek."

"Protentokrát ti odpustím, ale ať už se to neopakuje," parodovala téměř dokonale Maleken tu nejprotivnější učitelku na škole. Vysoká, blbá a arogantní čůza Greyová. Mal napodobila ten její dravčí pohled, kterým z vyvýšené katedry shlíží na své nebohé oběti. Což bylo při její výšce strašně komické. Abyste byli v obraze, Maleken měří pouhých 153 cm.

Raven vyprskla smíchy, protože tohle už fakt nešlo vydržet. Právě se chechtaly na celé kolo, když v tu chvíli kolem nich prošla vysoká osoba, oblečená v naprosto nechutném, červeném kostýmku. Chvíli se tvářily jako by nic, ale hned jak byla ta osoba z dohledu, začaly se smát nanovo s ještě větší intenzitou. Protože kolem právě prošla nejčastější oběť jejich žertíků.
Potom rychle zvážněly.