Zajatci pravdy

Kapitola CLVII~

Ahoj. Omlouvám se, že to na vás tak vybaluju, ale prodlužuju interval na jednou za tři dny. Ve škole to bylo těžký a já nemám předepsané díly. Blíží se čtvrdletí a pokud bych měla pravidelně vydávat, musím si udělat náskok. Jinak by se mohlo stát, že mi díly dojdou a dlouho by nebyl ani jeden. Je mi to fakt líto, ale poslední dobou nemám na psaní ani náladu. No snad to pochopíte a budete mé rozhodnutí respektovat bez větších protestů. Snad se vám bude kapitola líbit. Jen upozorňuji. PŘÍŠTÍ KAPITOLA VYJDE AŽ V NEDĚLI. Změnu opět ohlásím. Zatím se mějte.

  "Jen si jdi ty bezpáteřní hade! Aš naz drünbatür! Aš naz astabatah krimpatü! Nua trimpatu, kaš sán sandaktü!" vykřikla a posledních několik vět a slova v dialektu tak starém, že si jej už skoro nikdo nepamatoval, se rozlehla po sále, jako údery hromu. Všichni z přítomných Zentiů byli naprosto zaskočeni. Nikdo z nich se nedokázal ani pohnout. Jen generál hrdě kráčel dál. Jako by ho to ani nezajímalo.   

Ty zrůdo! Ty bezcharakterní zmetku! Však tě tvá pýcha tě jednou dožene! Ta slova jí stále zněla v hlavě, jako by je ani neřekla cizím jazykem. Moc dobře věděla, co vypustila z úst a doufala, že tak zaútočí na jeho city. Nenáviděl, když ho někdo urážel a většinou si to nenechal jen tak líbit. Ale dnes tomu bylo jinak. Prostě šel a neohlížel se. Ray nevěděla, jestli ho prostě jen nedokázala naštvat nebo jí ignoroval záměrně, každopádně jí to vytočilo ještě mnohem víc. Byla na něj tak naštvaná, že měla dost co dělat, aby se náhodou nepřestala ovládat a neproskočila tou stěnou. Představovala si, jak by ho dohnala a setřela mu ten jeho samolibý úsměv z tváře, ale nakonec se rozhodla to neudělat. Musela se svou energií trochu šetřit. Nakonec si přece jen neodpustila jednu kousavou poznámku. "Jdi políbit skřeta ty zabedněný starče," zavrčela tiše sama pro sebe a sledovala jak se za ním zavírají obrovské dveře. V  posledním okamžiku zahlédla, jak se otočil a podíval se na ní zvláštním, snad dokonce smutným pohledem. Vypadalo to, jako by se omlouval. Ale Ray věděla, že tohle mu bude odpouštět ještě dlouho. Minimálně několik následujících týdnů, pomyslela si a naštvaně kopla do silové bariéry. Co jí překvapilo bylo to, že nedávala žádné eletrické šoky, nebo něco na ten způsob. Chovalo se to spíš jako další skleněná stěna.

"Co je tohle za ztřeštěnej život," povzdechla si Ray a odebrala se do rohu své cely. Ignorovala zvědavé pohledy ostatních Zentijů a sama se uložila na podlahu. Její unavené svaly skoro vydechly úlevou. Konečně se mohla nerušeně natáhnout.

"Tedy obávám se, že pokud jsi toho namyšleného Xavije nazvala starcem, tak jsi nejspíš urazila skoro všechny v téhle místnosti," ozval s mladě znějící hlas z cely nalevo od ní.

Dívka se s povzdechem otočila a podívala se na Zentije, který seděl na zkřížených nohou, hned před skleněnou stěnou. Ray si ho měřila zkoumavým pohledem a snažila se přijít na to, proč je jí tak hrozně povědomý. Jeho dlouhé, černé vlasy mu splývaly na záda a z nich samozřejmě vykukovaly špičaté uši. Jeho modré oči si jí zkoumavě prohlížely. Ray si nedokázala vzpomenout kde, ale už ho někde musela potkat. Tělo měl tedy trochu vyhublé. Evidentně se na něm podepsaly roky, co tu byl zavřený.

"Omlouvat se nebudu. Nebylo by to upřímné. Na to jsem totiž až moc naštvaná," odtušila dívka a koutkem oka sledovala ostatní obyvatele této nepříliš optimistické místnosti. Všichni to byli Zentiové až na některé výjimky. U nich si byla Ray skoro na sto procent jistá, že jen vypadali jako lidé, alle v jádru to také byli Návi.

"Kdopak tě tak naštval, pokud se mohu ptát a mimochodem, neznáme se?" nadhodil a Ray jen svraštila obočí. Takže to není jen můj pocit, napadlo jí.

"Nevím, jestli je namístě se ptát, když ta osoba právě vystřelila z místnosti," zavrčela Ray a změřila už zavřené  dveře nepříjemným pohledem. "Každopádně, taky mám takový pocit. A ještě jeden  malý dotaz. Je u tebe normální, že mluvíš jako učebnice spisovného jazyka? Všimla jsem si toho už u několika Zentiů i Xavijů, ale nikdy mi nešlo do hlavy, co vás na tom tak baví," zamyslela se Ray a zvědavě na něj hleděla.