Zajatci pravdy

Kapitola CXCIII ~

Tak je tu nový díl a já jsem moc a moc  zvědavá, co na něj řeknete. Pište komentáře. Už se na ně moc těším :) Tak snad se uvidíme u další kapitoly.

Ray rychle otočila hlavu a pohlédla do šedomodrých očí vrchního generála Ge'else.

"Jak...co, no to je jedno. Hlavní je, že jsme tě stihli chytit dřív než ostatní draci," oddechla si Ray a s úlevou se usmála.

"Ty jsi s nima?" uhodil na ni ihned Ge'els.

"Ne, ale měli jsme štěstí. Tohle je Adrasiel. Můj ochránce. Rozhodl se, že bude se mnou a pomůže nám eliminovat ztráty do té doby, než pro nás někdo přiletí," vysvětlila mu dívka.

"Hm, ještěrka s charakterem, to se tak často nevidí," ušklíbl se plavovlasý elf.

Jestli to řekne ještě jednou, tak uvidíme, kdo se tu bude smát naposledy. Arogantní Xavijové prý chutnají docela dobře, mručel si pro sebe dráček a z hrdla se mu vydralo nespokojené zamručení.

"Ne, ten by ti určitě nechutnal," ujistila ho bělovláska. Potom se otočila na Ge'else a pomalu pronesla. "Jesli si vážíš svého zdraví, měl bys být ticho. Dneska není moc vlídně naladěný. Aby si tě neugriloval," varovala Xavije.

"Ts, vždyť už mlčím," odfrkl vrchní generál. "Stejně to bude jedno, až vás všechny ovládneme," zamumlal si sám pro sebe, ale Návi to i tak slyšela.

"Nechme to na jindy. Teď máme na práci něco mnohem důležitějšího," připomněla mu.

"Pravda. Tak co tedy budeme dělat?" nadhodil Xavij a podíval se na učednici svého bratra.

"Vyčkávat. Měli by tu pro nás být do několika minut. Neptej se mě, jak to ví, jelikož nemám nejmenší tušení," řekla prostě dívka a kývla hlavou k drakovi, který se zatím vznášel kousek od hlavní vřavy.

Zničeho nic sebou prudce škubl a jeho tělo jako by ztuhlo. Bráško co se děje, vyzvídala mladá elfka a jemně ho pohladila po šupinách na krku.

Moje matka chce, abych se ihned zapojil do boje a vás oba, tedy hlavně jeho, shodil dolů. Ale neboj, neudělám to. Zablokoval jsem si jí, ujistil svou jezdkyni.

Ale nebudeš z toho mít problémy, že ne, strachovala se dívka a zadívala se na něj s obavami v očích.

To zvládnu. Kvůli tobě bych udělal cokoli, řekl a poodletěl kousek dál. To už se před nimi objevila velmi naštvaná, černá dračice.

Mohl bys mi laskavě vysvětlit, co to tady děláš! Nemáš se s nimi co paktovat! Tvou povinností je podpořit svůj druh. Copak jsem tě nic nenaučila, rozčilovala se v myšlenkách Gildriel  na Adrasiela, ale Ray to i tak slyšela až moc dobře.

Naučila jsi mě toho hodně, ale právě proto si myslím, že je to špatné. Proč bychom stále měli rozdmýchávat ty staré spory! Copak už toho nebylo dost! snažil se mladý drak nějak zakročit.

Asi jsem se unáhlila. Na tohle jsi stále moc mladý, ukončila jejich debatu královna a máchla ocasem, s úmyslem srazit Ge'else a Ray'lith z dračího hřbetu. Mladý drak rychle uhnul a vztekle zasyčel. I ostatní okřídlení tvorové si všimli toho neobvyklého rozporu uvnitř vlastních řad. Nesouhlasné a zmatené výkřiky se vydraly z nejednoho hrdla.

Co se to s tebou stalo? Chtěl jsi od nich dostat Ray stůj co stůj a když jsi konečně dostal příležitost, tak tu děláš takovouhle komedii a ještě ke všemu pomáháš tomu jejich vrchnímu generálovi, který má na svědomí uvěznění tolika našich lidí, promlouvala mu konejšivě do duše jeho matka.