Zajatci pravdy

Kapitola CLXIV

Hoj, nový díl je tu a já doufám, že se zalíbí. Dneska už jdu na kutě. Tak zatím.

"Napadlo mě totiž něco, co by pro tebe bylo o něco poučnější."

Ledový úšklebek ovládl generálovu tvář a dívka se trochu otřásla. Bylo vidět, že mu celá tahle prekérní situace dělá radost Ray se na něj snažila nedívat, ale musela. Nechtěla vidět, jak se jeho chování za těch několik hodin proměnilo. Už věděla, že si ji vzal do učení jen kvůli tomu, aby získal někoho mocného, od koho by mohl čerpat sílu. Vlastně to pocítila už prvních dnech jejich společného soužití. A všechno, co potom slyšela od jedné ze svých spolužaček, její teorii jen potvrdilo. Sice byla ráda, že s ní její pán nezachází stejně hnusně, jako G'lamring s D'riel, ale věděla, že jednou se i toho nejspíš dočká. Její podstata se až moc lišila od všeho, na co tu byli zvyklí. Ray byla příliš svobodomyslná a to byl její největší problém.

"Co mi teda uděláš," zeptala se Ray, a její hlas byl dokonale lhostejný. Tušila, že to bude něco bolestivého. Nic jiného L'argas totiž neznal. Metoda cukru a biče u něj byla velmi oblíbená. Jako ostatně u všech z téhle královské rodiny, pomyslela si. Potom jí ale píchlo u srdce. Vzpomněla si na Lau'retha a T'nertha. Ti na ní byli vždycky hodní. Někdy se sice chovali nevypočitatelně, ale všechno co dělali, bylo pro její dobro. Ray už začínala pomalu ale jistě chápat, před čím jí její Ochránce varoval.

"Pojď," vybídl jí a pomalu od ní odstoupil. Ray se opatrně postavila na vratkých nohách a maličko pohnula rukama v poutech. V ten moment jí od zápěstí vystřelila bolest prakticky do celého těla. Statečně to ignorovala a vydala se za svým Vůdcem, který se už mířil ke dveřím, ven z jejich společných prostor. Ray'lith ani pořádně nevnímala kam to vlastně jdou a koho potkávají. Celou dobu měla hlavu sklopenou k zemi a rychle se jí v ní střídaly různé pesimistické myšlenky. Jediné, co jakž takž vnímala, byly vojenské boty jejího vůdce, které se jí, jako prakticky jedná věc, vešly do zorného pole.

Najednou se muž před ní zastavil. Kdyby neměla pohotové reakce, určitě by do něj narazila. Místo toho jen stála a beze slova hleděla před sebe. Cítila se jinak, než před několika hodinami. Předtím z ní sálala drzost a optimismus by snad mohla rozdávat. To však nyní rozhodně neplatilo.

"A jsme tady," vydechl L'argas a vešel dovnitř. Ray mu sice neviděla do tváře, ale přesto se jí zdálo, že se mu ulevilo.

"Hm," zamručela Ray a dál se věnovala svým myšlenkám. Hned na to ucítila, jak k ní přistoupil. Byli tak blízko u sebe, že se Ray pomalu začínala bát. Než ale stihl její vyděšený mozek jakkoli zareagovat, Xavij se k ní sehnul a jediným pohybem jí sundal pouta. Zápěstí jí hned začala štípat a pálit. A je zle, pomyslela si Ray a opatrně se na své ruce podívala. V tu chvíli jí málem vypadly oči z důlků. Na místech, kde byly donedávna okovy se nyní rýsovaly tmavě modré strupy a kolem nich její kůže hrála všemi odstíny modré. Na její bledé pokožce zranění krásně vynikala a Ray měla co dělat, aby na generála nezačala hystericky řvát.

"Jakože vážně," zasyčela Ra'lith a rozzuřeně se podívala na vysokého Xavije.

"Za to už já nemůžu. Neměla jsi sebou tak šít. To byl taky nápad jít s tim spát," vrátil jí to L'argas.

"Kdybys mi to sundal, nemusela jsem vypadat jako po útoku krvesajkou," zavrčela dívka, když vydolovala v hlavě název jedné z příšer, která údajně žila na jejich původní planetě.

"Tak zaprvé, nikde se nedochovaly žádné obrazy toho, jak vypadal Zentj po útoku krvesajek. Zadruhé, je to tvoje vina. Neměla jsi dělat hlouposti a ze třetí, měli bychom přejít k tomu trestu. Vidím, jak se na něj už těšíš," pronesl uštěpačeně a vyrazil kamsi pryč. Až nyní se Ray donutila zvednout hlavu. V tu chvíli jí došla slova. Stáli v tréninkové hale, kam směli jen vojáci. Nyní tam ale byla nastoupená celá její třída, čítající ji, devět Xavijů a jejího veleváženého mistra.