Kapitola LXXXIII~

1.6K 172 8
                                    

Tak ahoj! Jsem tu s novým dílem. Myslím si, že tyto kapitoly jsou velmi důležité. Odkrývá se nám tu důvod, proč se z White Raven stala Whiteness. Snad se vám to bude líbit. Já už musím dnes končit. Zatím se mějte a jsem zvědavá na vaše názory :)

A zase zpátky

Další bouchnutí utvrdilo v tom, že vstup do jejího vězení někdo uzavřel. Nic ale nenaznačovalo tomu, že by v něm byla skutečně sama.

Chvíli bylo ticho jako v hrobě. Raven nevěděla, jestli se třese strachem nebo zimou, ale rozhodně to nebylo ani trochu příjemné. Po dalších několika minutách zkonstatovala, že to bylo spíš zimou. V její cele bylo doopravdy chladno. A ona byla promočená a zmrzlá až na kost.  Její stav, kdy nemohla udělat vůbec nic, jí v tom rozhodně nepomáhal. Schopnosti, které za normálních okolností tak dokonale ovládala, byly nyní zcela neúčinné. Jako by jí někdo velmi úspěšně zablokoval. Zkusila to několikrát znovu, ale ani tak nedokázala aktivovat byť jediný fyzický útok nebo schopnost pro zjišťování polohy.

"Sakra," zaklela a snažila se z hlavy setřást kus látky, který jí zakrýval výhled na okolí. Pohazovala divoce hlavou ze strany na stranu, ovšem bezúspěšně. Páska držela na svém místě jako přilepená a Ray s tím nedokázala udělat vůbec nic.

"Ale to není možné. Musí to být ona," ozval se odněkud zprava hlas, který dnes už jednou slyšela. Kdo to sakra je? přemýšlela a usilovně se snažila přijít na to, kde ho už někdy slyšela. Arhg, už si vzpomínám. To byl ten, co dneska tak nevybíravě vzbudil, rozpomněla se konečně a na rtech se jí objevil naštvaný škleb.

"Ale není. Tahle je obyčejná. Není na ní nic zvláštního. My hledáme administrátory, ne obyčejný holky, co se jenom tak  potulují hrou," argumentoval ten, který před chvílí vyšel z místnosti, v níž jí věznili.

Nespíš stáli přede dveřmi a nebrali ohled na to, jestli je  může slyšet.

"A kdo jiný by to asi byl. Žádný zvíře jí nenásledovalo a nikde v okolí jsem nezachytil byť jen jedinou stopu po adminech. Jestliže není administrátor, tak kde je její ochránce. Moc dobře víš, že pokud je strážce zabit, dříve či později se na jeho místě objeví další," řekl jeden z nich.

"Nepoučuj mě Thomasi. Moc dobře vím, jak tato hra funguje," zavrčel na něj druhý.

"Měli bychom alespoň zjistit, co všechno ví," objevil se další hlas, tentokrát však ženský.

"Kate, ty se do toho laskavě nepleť. Tohle je mužská záležitost. Není tu místo pro tvé magické schopnosti. Musíš se soustředit na to, abys nadále blokovala její schopnosti," rozkázal dívce ten, který byl u Ray naposled.

"Jak chceš Raidne, ale myslím si, že je nevinná. Zkus jí ublížit jenom tak, jak je to bezpodmínečně nutné," poprosila ho a s pomalým klapáním podpatků, které Raven předtím nezaznamenala, odcházela pryč.

"Tak jdeme na to ne?" ozval se opět Thomas a už sahal po klice, která pod jeho stiskem mírně zavrzala.

Raven se při tom zvuku trochu zatřásla a trhla hlavou směrem, ze kterého zvuk přicházel. Bála se, ovšem snažila se nedávat na sobě nic znát. I když tuhle roli uměla hrát docela dobře, usvědčovaly jí malé detaily, jako například třesoucí se ruce.

"Tak holčičko. Teď mi řekni všechno, co jsi o nás až doposud vyslídila," ozvalo se jí hned u ucha. Ray se prudce napřímila a snažila se prohlédnout skrz látku. Bezúspěšně.

Zajatci pravdyWhere stories live. Discover now