Zajatci pravdy

Kapitola CLXV

Ray s rozhlédla kolem sebe a uviděla udivené výrazy všech okolo. Dívka se zamračila a pomyslela si: Co jsem zase provedla?

"Co se to právě stalo?" zeptal se jeden z učedníků, který na ní jen konsternovaně hleděl. Ray se na něj nejistě podívala. Nechápala, co  se mělo stát.

"Nemám nejmenší tušení, na co narážíte," pronesla a přejela pohledem na svého Vůdce. Ten se na ní díval modrýma očima a vypadal přinejmenším překvapeně. V tu chvíli se pohnul. Nebylo to nijak zvlášť rychlé, ale Ray prostě jen nestihla včas uhnout. Ten nenadálý pohyb jí vykolejil natolik, že dokonce zapomněla zavřít oči. Dřevěný meč jí mířil na hlavu a ona jen sledovala jeho stále se přibližující ostří. V tu samou chvíli, když měla přijít ostrá bolest následovaná bezvědomím, čepel prošla skrz její tělo, jako by tam snad ani nebyla. Ray se na malou chvilku zatmělo před očima. To byl ten okamžik, kdy jí meč prošel v oblasti očí.

  "Tak to je neskutečné. Jak tohle děláš," vydechl generál a začal kolem ní chodit v kruhu.

"Já nevím," přiznala tiše Ray a trochu se ošila. Proč mě tu musí vystavovat jako nějaké zvířátko v ZOO ? Nejsem žádný exemplář nějakého vyhynulého druhu! nadávala v duchu a snažila se nějak vyklouznout z této nepříjemné situace.

"A nemohla se jí projevit její schopnost?" nadhodil někdo z davu jejích spolužáků. Ray ani pořádně nestihla postřehnout, kdo to řekl, ale měla pocit, že zaslechla Ge'sterův hlas. 

"V tak nízkém věku je to krajně nepravděpodobné," namítl L'argas a podíval se na svého kmotřence.

"Tobě se taky vyvinula schopnost ovládat ostatní, když jsi byl sotva plnoletý," namítal modrovlasý. 

"Ale to je něco jiného! Já jsem nejvyšší. Ona je jenom Rádkyně.   V tom je dost podstatný rozdíl," namítl L'argas, ale hned potom se otočil na Ray. "I když to je taky možnost," zamyslel se Xavij a s novým zájmem se podíval na svou svěřenkyni.

"Jak se to dá zjistit?" zeptala se Ray'lith opatrně a pohlédla na všechny kolem.

"Musíme tě totálně vyčerpat. Schopnost by se měla sama deaktivovat, ale z části by se ti měl pozměnit znak určení," pronesl L'argas a pohlédl jí na rameno. "Od posledně se ale nijak nezměnil," zašeptal tak tiše, že ho skoro nikdo neslyšel. 

"Tak to ani náhodou," prskla Ray a ihned přešla do obranného postoje. Nohy měla mírně rozkročené, jednu trochu posunutou dozadu. Meč svírala v rukou pevně a byla připravená se bránit jakýmikoli dostupnými prostředky. Nechci být zase, na bohové vědí jak dlouho, v bezvědomí! křičela její mysl a dívka se na svého vůdce zamračila ještě víc.

"Tak to máš asi smůlu," pronesl nezúčastněně L'argas a pokrčil při tom rameny. Hned jak domluvil, vyrazil proti ní.

Ray jeho zbraň hned zablokovala a začala se s ním přetlačovat. Věděla, že má její vůdce navrch a že se do ní rozhodně neopírá ani polovinou své síly, ale i tak se snažila dál. Najednou jí její protivník podkopl nohy. Ray se svalila na zem jako pytel brambor, ale ani pak jí její soupeř nenechal vydechnout. Dřevěný meč jí už zase mířil na havu a ona byla nucena blokovat i tento úder. Její ruce se po chvíli začaly třást a jeho ostří se nebezpečně přiblížilo k dívčině krku.

To né! zaúpěla v duchu Ray'lith. Přece nemůžu prohrát takhle rychle!

A tehdy jí něco napadlo. Sakra já jsem tak strašně hloupá! Jakto, že jsem na to nepřišla dřív! nadávala sama sobě a s vypětím sil naklonila meč tak, že l'argasova zbraň sjela po té její. Ten to evidentně nečekal, protože se trochu zapotácel. Ray díky tomu získala chvilku drahocenného času a rychle se hrabala na nohy.