Kapitola CXX~

1.7K 165 26
                                    

Ahojky omlouvám se, ale kecy dám příště. Už jdu do hajan. Tak zdarec. To ale neznamená, že nemůžete komentovat.:D

„Ne, není," povzdechla si Ray a na tváři se jí objevil unavený úsměv.

„Konec tomu bude zanedlouho. Až se spustí poslední část přeměny. Nyní mi dokonale vyhovuje to, že tu L'argas není. Nebudu ho s tím muset otravovat. Vzhledem k tomu, že to není životu nebezpečné tak nechápu, proč bych měla komukoli dalšímu přidělávat starosti," řekla Ray a založila si ruce na prsou. Moc dobře totiž věděla, kam tato debata směřuje.

„Nemohl bych ti s tím nějak pomoct já? Nechci tě tu nechávat bez dozoru. Nerad bych tě nějak děsil, ale můj nejstarší bratr tě chtěl jako svou učednici. A to není dobré. L'argase bych ještě snesl, jelikož vím, respektive mám pocit, že tě má docela rád. Ale Ge'els? To je něco jiného. Dokázala jsi ho dost solidně naštvat už jako člověk, ale teď? Jestli se tvá povaha bude vyvíjet tím směrem, jakým si myslím, tak byste se dříve či později navzájem pozabíjeli. Proč to vlastně říkám. Řekněme, že Ge'els má tendenci k tomu si svůj nový úlovek jako první pořádně prohlédnout. Je mi jasné, že by ti jeho společnost asi nebyla v tuto chvíli zrovna nejpříjemnější," povzdechl si Lau'reth.

Dívka se mu ovšem v tu chvíli moc nevěnovala. Pohled měla zabodnutý kamsi za něj, přímo na vstupní dveře, které měly být zavřené. Jenže nebyly. Stál v nich ten, o němž zrovna byla řeč.

„Ge'elsi, mám pocit, že tě oba naši rodiče učili, mimo jiné i klepat. Stalo se snad něco tak naléhavého, že jsi se sem musel vplížit, aniž bys na sebe byť jen slůvkem upozornil?" zeptal se Lauee, aniž by se přítomností nejvyššího vůdce xavijské armády jakkoli znepokojoval.

„T'nerth chce s naším novým přírůstkem mluvit a jak koukám, tak to nejspíš nebude od věci?" pronesl a nesouhlasně si dívku změřil. „A ty si s ní užij pár posledních volných chvil. Zítra se její denní režim dramaticky změní. Skončí jí tohle poflakování. Pod mým velením se z ní stane pravá Xávi. Moc dobře víš, že nade mnou nemáš šanci vyhrát," ušklíbl se vrchní generál a vypočítavě se na dívku podíval.

„Nebuď si sebou tak jistý. Moc dobře víš, že tě dokážu minimálně vyčerpat a L'argas potom mou práci dodělá. Věřím, že tě porazí. A když ne on, tak Mor'greth," prskl naštvaně voják v obyčejné xavijské tunice.

„Uvidíme, bratře. Uvidíme. Ovšem nepřeceňuj síly mého mladého podřízeného. Je sice dost silný, ale ne tak jako já," naparoval se dál Ge'els. Poté se otočil k Ray, která k celému divadlu neřekla zatím ani slovo. Mlčky přihlížela a tvářila se nezúčastněně. Vypadal, jako by se rozhodoval, co udělá. Elfka úplně viděla, jak se mu v hlavě otáčí nespočet ozubených koleček, která vytvářejí plán, jak svého nejmladšího bratra co nejlépe popíchnout. Záhy se mu na tváři mihl spokojený výraz.

„Bráško? Neměl jsi náhodou dodělat nějaká ta hlášení? Pokud vím, L'argas na ně netrpělivě čeká. Měl jsi mu je odevzdat už dávno. Pokud vím." ušklíbl se nejstarší z přítomných.

Lau'reth se už nadechoval, že mu něco odsekne, ale vrchní generál ho pohybem ruky zastavil. „Jdi. To je rozkaz," řekl a podíval se panovačně na přítele bělovlasé dívky.

Lauee mu chvíli vzdoroval. Souboj jejich očí byl sice napínavý, ale Ray moc dobře věděla, že vyhraje Ge'els. Jeho postavení a moc, které v xavijské společnosti měl, byly až moc dobře patrné. Nakonec mladší z obou vojáků doopravdy uhnul pohledem. Frustrace nastalou situací z něj byla cítit na míle daleko. Dívka si až nyní s úlekem uvědomila, že jí tu bude muset nechat s tím Xavijem, kterého se bála mnohem víc než samotné královny.

Zajatci pravdyKde žijí příběhy. Začni objevovat