Zajatci pravdy

Kapitola CLXIX

  "Chci s tebou uzavřít oboustranně výhodné spojenectví," pronesl.

"A to si představuješ jako jak? Počkej, teď nemáme čas to řešit. Já musím na ten ge'elsův šílený turnaj a ty bys tam rozhodně měl být se mnou. Také bys mu mohl nějak decentně naznačit, že jsme spolu nespali," začala šílet Ray, když zkontrolovala, že už mají sotva pár minut do začátku utkání. 

"Nejsem si jistý, jestli by nebylo lepší, aby se Ge'els pravdu nedozvěděl. Myslím si, že to bude prospěšnější nám oběma," podotkl L'argas, když sledoval, jak na sebe dívka ve spěchu hází hrudní pláty brnění. 

"A to jako proč? Nerada bych vypadala, jako nějaká běhna, která se vyspí s každým. A ještě ke všemu, kdyby si to myslel zrovna tvůj bratr. Fuj. Ne. Děkuji nechci," vyhrkla Ray, když kolem něj vybíhala z dveří.

"Počkej, ještě jsme nedomluvili!" volal za ní nasupeně a vyšel ze dveří.

"Později! Tvůj bratr mi utrhne hlavu i tak," křikla na něj Ray,  ještě než zmizela za rohem. 

Letěla chodbami a míjela při tom různé Xavije. Dívali se na ní jako na šílence. Většině z nich běžela v hlavě ta samá myšlenka. No co jiného od ní čekat? vždyť je to Zentii.

Ani ne za dvě minuty se jako hurikán vřítila do sálu a rychle se rozhlížela na všechny strany. Doufala, že tam nebude ta blonďatá příšera. Jedním letmým pohledem vyhledala G'esstera, který stál v rohu místnosti a výsměšně na ní hleděl. Jeho mistr tu díky bohům zatím nebyl. Ray se trochu uklidnila, hrdě se narovnala, oprášila si z ramen neviditelná smítka a přešla ke svému společníkovi, který se na ní celou dobu šklebil.

"Nevím, co ti na mém elegantním příchodu přijde tak vtipného. Já si myslím, že docela ušel vzhledem k tomu, že jsem se ještě před chvíli skoro pohádala s L'argasem," odfrkla si Ray a v tom ucítila, že za ní někdo stojí. Než stihla jakkoli zareagovat, někdo jí  trochu polechtal na žebrech. Dívka vyskočila skoro metr do vzduchu a z úst se jí vydralo překvapené vypísknutí. Hned jí došlo, kdo to za ní postává.  Jen dva Xavijové totiž věděli o této její slabině. Jeden seděl na ošetřovně, takže logicky už zbývala jen jediná osoba, která by jí mohla takhle zaskočit. 

"Lau'rethe! Děláš si ze mě legraci! Tohle se kamarádce nedělá," vyčetla blonďatému Xavijovi hned, jak se na něj otočila. Ten ani nestihl nic říct a už mu nadšeně visela kolem krku. 

"Ale to je milé, netušil jsem že jsem tak oblíbený. Ale teď už bys mě mohla pustit, nebo mi tu budeš muset dávat dýchání z úst do úst. A obávám se, že to by tvůj Vůdce asi nebyl moc rád," zasípal a úpěnlivě se zahleděl na modrovlasého elfa, který se popadal za břicho smíchy.

"Uhm, tak promiň," zamumlala dívka a uvolnila svoje sevření. Zatvářila se trochu uraženě, ale její výraz se hned rozjasnil, když jí taky přátelsky objal. 
"Chyběla jsi mi," zašeptal a přitáhl si jí blíž. "Hlavně už nikam neutíkej. Obávám se, že tentokrát by to už brácha tak lehce nerozdýchal," zašeptal jí. Ray měla co dělat, aby se nezašklebila na již zmíněného Xavije, který právě procházel dveřmi. 

"Ty jsi mi taky chyběl," řekla a trochu od něj odstoupila. "Měli bychom dávat pozor. Co kdyby nás náhodou vybrali na ten zápas," nadhodila dívka a trochu se zaškaredila. 

"Takže vážení. Dnes proběhne první souboj. Prosím týmy tři a  čtyři, aby se dostavily do arény," rozezněl se místností Ge'elsův hlas a dívka se v duchu zaradovala. My jsme tým jedna, tentokrát se toumu snad vyhneme, zajásala v duchu a radostně se podívala G'esstera. Ten jen znuděně hleděl na dvě trojice Xavijů, kteří zrovna vstupovali na bojiště.