Zajatci pravdy

Kapitola CVII~

Ahooooj! Moc se omlouvám, ale úplně jsem zapomněla, že mám vydávat. Snad se vám díl bude líbit a neukamenujete mě za to, že vydávám až takhle pozdě. No já už mizím. Těším se na vaše názory.

„Já vím, ale za jakou cenu," povzdechla si dívka a donutila svůj pohled, aby pohlédla vstříc obzoru, kde se tyčily skály, které se měly stát jejich spásou. Upírala svůj zrak směrem k budoucnosti, ke které neochvějně kráčela celý život.

Raven se dívala pod sebe a sledovala celý průběh operace. Doufala, že to všichni zvládnou, ale nejvíc se bála o své přátele. O Katarinu a Sinaca, který byl někde tam dole, a ona jim ze své aktuální pozice nedokázala nijak pomoci.

Neměli bychom slétnout trochu níž, abychom nebyli tak nápadní? Kdyby nás pronásledovatelé neviděli, nebylo by pro ně tak lehké je vystopovat, přemýšlela dívka a rovnou své myšlenky posílala L'argasovi. Byla si sice jistá tím, že je Xavij slyší i tak, ale chtěla, aby věděl, že s ním zcela spolupracuje. Co jiného jí taky zbývalo. Byla v té kaši až po uši.

To by nám nepomohlo. Je mezi nimi mnoho zaklínačů, kteří nás dokáží jednoduše sledovat. A řekněme, že stopy po třiceti zvířatech se neutají moc snadno, zvlášť když nemáme času nazbyt, namítl černý havran a dál se soustředil na pozorování okolí.

Dívka se podívala dolů a snažila se odhadnout, jak daleko za nimi mohou být jejich
pronásledovatelé.

Máme tak pětiminutový náskok a to maximálně. Nechci nic říkat, ale měli bychom sebou trochu pohnout, zkonstatovala dívka v duchu a zahleděla se na své nohy, které se jí kývaly ve vzduchu. Někomu by to mohlo připadat děsivé, ale jí se to vždycky líbilo. Někdy se jí zdálo, jako by měla k létání předpoklady. Jako by jí to vždycky někde scházelo. A právě v takových chvílích si připadala volná, ovšem jen do doby, dokud se jí,v podobě prolétajícího šípu, nepřipomněli jejich pronásledovatelé.

„Co to sakra bylo?" zanadávala a podívala se za sebe. Na jednom z vyvýšených kamenů tam stál lučištník a snažil se je sundat z oblohy. Asi to není moc dobrý střelec, pomyslela si dívka a musela se pohrdavě ušklíbnout, když byla i další rána vedle.

To teď neřeš. Hlavní je, dostat se co nejrychleji do bezpečí. Nenapadá tě náhodou něco, čím bychom je mohli zrochu zadržet? Potřebujeme čas na evakuaci, a čím později na nás začnou dorážet, tím lépe pro nás, naléhal Luk, který se s nimi konečně spojil.

Něco mě napadlo, zajásala Ray v duchu a zahleděla se dopředu, kde zahlédla siluetu jejich bílého spojence.

Co? Potřebujeme teď všechno, co by je mohlo nějak zdržet, rychle jí pobízel L'argas.

Mohl by nám pomoci Re. Měl by být někde nedaleko. Sice jsme se shodli, že by bylo lepší, kdyby do této akce nezasahoval, ale stejně jsem si ho raději nechala poblíž. Na zavolání přiletí do dvou minut, hlásila jim Raven svůj geniální nápad.

Udělej to. Teď potřebujeme jakoukoli pomoc. Re je snad na chvíli zdrží. Sice ne všechny, ale i to pomůže. Hlavně mu nařiď, ať se nenechá zabít. Budeme ve hře potřebovat jakýkoli věrný a dostatečně vyvinutý program, informoval jí L'argas.

Už jdu na to. Hned ho tam pošlu, kývla dívka a zahleděla se do prázdna. Re? Re, ozvi se. Nabádala ve své mysli draka, se kterým byla myšlenkově spojena.

Raven? Co se děje? Neměly by teď probíhat boje? Zeptal se jí milý hlas, který měla tak ráda.

Není čas na vysvětlování. Hele, měla bych na tebe prosbu. Potřebuju, abys zaměstnal ty hráče, kteří nás pronásledují. Zdrž je co nejdéle, ale nenech se zabít. Potřebujeme tě tady živého a zdravého, rozkázala Raven.