Zajatci pravdy

Kapitola CLXXXV

Ahojky, dnes bez keců. Nějak na ně nemám energii. Pomalu se nám to krátí co? Ani nevím, proč to uteklo tak rychle. No jo no, snad se vám bude konec líbit :D

"Asi to nebyla moc příjemná meditace," prohodil a položil před ně dva talíře se zeleninou a xavijskou náhražkou masa. Vypadalo to jako maso, chutnalo to tak, ale vznikalo to v replikačních zařízeních na zdejší palubě. Xavijové odmítali zabíjet nevinné formy života kvůli kůži nebo jídlu. Sklízení zeleniny nebyl problém, ale zabíjení zvířat? To nikdy. Lidé byli výjímka. Proto se uchýlili k replikování.

"Ne. To máš pravdu," odpověděla vyjukaně Ray. "Nevadilo by ti, kdybych se nejdřív trochu umyla a převlékla?" zeptala se.

"Posluž si, ale potom si nestěžuj, že je to studený," upozornil jí elf a pustil se do jídla. Ray se jen zasmála a na deset minut zmizela v koupelně. Když z ní opět vylezla, její tvář už nebyla tak zachmuřená, jako předtím.

"Koukám, že koupel s tebou dělá divy. To bychom měli praktikovat častěji," pronesl Xavij, ale Ray se zdálo jako by spíš zavrněl.

"Myslela jsem, že to víš," prohodila dívka a pustila se do jídla. Generál nad ní jen zavrtěl hlavou, jelikož ho do sebe začala zběsile házet. Vypadalo to, jakoby nejedla snad měsíc.

"Fajn, já jsem tak akorát zralá na to jít do postele a dát si dvacet. Po tak náročném dni na to mám nárok," zkonstatovala dívka a dlouze zívla.

"Jak myslíš, předtím bych s tebou rád navázal spojení. Myslím tím hlubší formu Propojení. Jinak bych se na místo, kde se setkáváte, neměl šanci dostat. Dalo by se to sice udělat i jinak, ale to nedoporučuju. Předem totiž vím, že bys s tím nesouhlasila," utrousil a přešel k ní.  "Teď chci abys mi bezmezně důvěřovala a odstranila všechny svoje myšlenkové bariéry."

Ray se chvíli ostýchala, ale nakonec svolila. Pohlédla mu do nebesky modrých očí a soustředila se jen na své nitro, které skrývala za tolika zátarasy že je skoro nedovedla spočítat. Dělám to pro svou rodinu a pro svůj lid, opakovala si s každou soukromou zónou, kterou zrušila. Najednou ji zachvátil ten samý pocit, jako když jí nahlížel do mysli Ge'zriel. Totální svoboda a nevázanost, kterou najednou někdo uchopil a vpletl do ní část sebe sama. Ray ani nevěděla, jak by to mohla pojmenovat. Jako by najednou cítila ve své hlavě někoho dalšího. Nebylo to, jako když jí četl myšlenky. Tohle se zdálo mnohem hlubší. Intimnější.

Až po několika vteřinách si  uvědomila, že cítí na svých spáncích dotyk jeho teplých rukou. Opatrně vzhlédla a spatřila L'argase se soustředěným výrazem a zavřenýma očima, které se pod víčky divoce míhaly. Jen okrajově vnímala, jak jejich těla obalila generálova energie a místo toho, aby se s tou její spojila, si ji podmanila divokým úderem do té její. Ray ani nestihla pořádně zareagovat a její nohy se podlomily. Vypadalo to, jako by jí všechna její síla najednou opustila a ona ztratila kontrolu nad svým vlastním tělem. Z úst se jí vydralo překvapené zalapání po dechu. Než však stihla dopadnout koleny na tvrdou podlahu, kdosi jí pevně chytil. Jeho ruce se hbitě provlékly pod dívčinými pažemi a zabránily tak bolestivému nárazu, který zprvu vypadal nevyhnutelně.

"Už je to v pořádku, nemusíš se bát. Malátnost je pro prvních několik minut Hlubšího propojení charakteristická," utěšoval jí zpěvný hlas jejího vůdce. I když jí šeptal hned vedle ucha. Dívce to nevadilo. Nevěděla proč, ale předchozí pochyby a nedůvěra, jako by vzaly za své a nebylo po nich ani památky. Jeho horký dech jí uklidnil a ukolébal. Cítila se tak bezpečně jako snad nikdy předtím a s těmi pocity přišlo i něco jiného. Něco, co bylo Zentii do té doby cizí. Touha. Teď už chápala, co se to stalo. Jejich pocity se prolínaly tak těsně, že nedokázala rozeznat, kde začínají ty její a kde ty L'argasovy.