Zajatci pravdy

Kapitola CLII~

Ahoooooj! Omlouvám se, skoro jsem na vydávání zapomněla! Njn RPG... No snad se vám to bude líbit. Jsem zvědava na vaše reakce 😁😂

"Ne, to je moje poslední slovo."

Stála tam. Vrátit se memohla protože věděla, že by svým pronásledovatelům vběhla přímo do náruče. Ze všech sil svou mysl upínala ke svému Ochránci. Doufala, že jí slyšel, jelikož jí nešlo se s ním spojit. Zatím nevěděla, jak ho kontaktovat, aniž by byla její mysl zcela mimo tělo. A také na sebe nechtěla zbytečně upozorňovat. Stále totiž existovala alespoň malá šance, že jí tady nenajdou. Že se z pasti stane úkryt, kde by mohla přečkat celou tuhle prodii hry na honěnou. Nebo spíš na schovávanou, pomyslela si Ray sarkasticky. To by asi bylo mnohem lepší přirovnání, pronesla sama k sobě, když zjistila, jakým směrem se její myšlenky ubírají. Energie se jí pomaličku obnovovala, ale stále to byl jen nepatrný zlomek toho, co měla před tím, než svou moc předala Katarině. Ruce spojila za zády a shlížela na měsícem prozářené okolí. Zahleděla se směrem k obrovskému jezeru.
Od jeho hladiny odrážely stříbrné paprsky. Zkrátka nádhera.

Jsem tak ráda, že nejsem člověk, pomyslela si dívka a trochu se usmála. Tohle bych totiž nikdy nespatřila. Mé smysly by byly omezeny jen černočernou tmou a zářícím měsícem. Nikdy bych nezavhytila tuhle krásu, do které se jisto jistě museli zamilovat naši předkové, napadlo jí. Její myšlenkové pochody však přerušilo tiché plop.

Ray se ani nemusela otáčet. Moc dobře věděla, co uvidí, nebo spíš, koho. Za prvním zvukem následovaly ještě další tři a Ray se za celou tu dobu ani nepohnula. Stála tam jako socha a snažila se oddálit okamžik konfrontace.

"Ray'lith," promluvil kdosi za ní a dívku při tom jeho vyčítavém tónu píchlo u srdce. A ne jen jednoho.

"L'argasi, odtušila a obrátila se ke čtveřici čelem.

"Buď rozumná a pojď s námi," nabádal jí tentokrát docela mírně Ge'els, což u něj bylo krajně neobbyklé.

"Dělám jedinou rozumnou věc, kterou můžu. Pokud s vám odejdu, se vší pravděpodobností zemřu. Možná byste tomu nevěřili, ale já mám svůj život docela ráda," chlad který čišel z jejích slov se snad ani nedal popsat.

"Královna se zlobí Ray. Neodporuj a následky nebudou tak velké," zkusil to její modrovlasý přítel a Ray obrátila svou pozornost na něj.

"Raději shniju v vězení, než sledovat utrpení a smrt svého Ochránce," řekla pevným hlasem. "Nesnažte se mě přesvědčit. Já nepovolím. Pokud mě chcete dostat zpátky, tak jedině násilím. Ovšem kdybyste počkali asi tak dvě hodiny, tak se vám vydám sama, bez boje a zcela dobrovolně," nabídla jim Ray.

"Zrádkyně!" prskl R'ndor a zhnuseně se na ní podíval. Opovržení z něj bylo přímo cítit.

Ray se na něj jen tázavě podívala a potom se jí na tváří objevil potměšilý úsměv. "Vy jste mu to neřekli že? Víš vůbec R'ndore, koho jsi se vydal hledat?" ušklíbla se bělovlasá a kápě jí stále padala do očí.

"Hloupou holku, která se rozhodla, že zběhne k Zentijům. Co jiného bys asi dělala na jejich staré základně, pomocí které se snažili narušit systém Truh?" štěkl a pohrdavě si odfrkl.

"Mám mu to říct L'argasi? Možná by to pro něj bylo lepší, než žít v nevědomosti," nadhodila kousavě Ray. "Nebo to taky můžeme vyřešit jinak," zavrčela temně dívka a sáhla na rukojeťe svých, potažmo L'argasových mečů.

"Doopravdy to chceš udělat?" zeptal se zklamaně L'argas. Ray to na němi viděla. Tu lítost. Ostatní ho tolik nevnímali, tudíž si ani nevšimli těch emocí, které na sobě dal generál znát.