Zajatci pravdy

Kapitola LVI~

Ahojky! Tak dneska už snad budu na cestě domů. Ano tohle jsem psala před třemi dny, ale to vám snad nevadí. Užijte si kapitolu a komentujte 😁😂. Moc se těším na vaše teorie 😀

Úkol?

Ráno se Raven probudila s divným pocitem. Jako by se v noci něco stalo, ale ona si nemohla vzpomenout co. Bylo to matoucí a když se k tonu přidala bolest hlavy, která už několik dní ne a ne přestat, stal se z toho velmi nepříjemný koktejl. Chvíli jen ležela v posteli a sledovala sluneční paprsky, které do pokoje pronikaly napůl zataženými závěsy. Smítka prachu si klidně plula ve vzduchu, jako by pro ně gravitace nepředstavovala skoro žádnou překážku. Dřevem obložená stěna světle hnědé barvy na ní působila příjemným, uklidňujícím dojmem, který byl pro toto místo charakteristický. Poličky s knihami, řazenými podle abecedy, ji vyloženě provokovaly, aby jednu z nich vyndala a nechala se vtáhnout do jiného světa. Pryč od veškerého trápení a problémů, které jistojistě čekají jen na to, až zase vytáhne paty z baráku. Někde, mezi touto myšlenkou a tou další, se jí zase pomalu začaly zavírat oči. Už to vypadalo, že podlehne sladkému vábení spánku, když v tom se prudce rozletěly dveře.

"Budíček!" ozvalo se a dívka se prudce posadila. Srdce jí bušilo, jako by právě uběhla marathon. Oči měla z leknutí celé vytřeštěné a pusu mírně pootevřenou, jako by chtěla vykřiknout.

Její mozek byl po ránu tak pomalý, že mu trvalo několik vteřin, než mu došlo, kdo to k ní vpadl. Dívka se zaškaredila a střelila otráveným pohledem po Lukovi, který stál ve dveřích. Na jeho obličeji zářil škodolibý úsměv. Byl opřený o pravou stranu futra a evidentně si myslel, že se mu nemůže vůbec nic stát.

"To si ze mě děláš srandu!" procedila dívka mezi zuby. Vlasy měla rozcuchané a společně s kruhy pod očima, dost nápadně připomínala zombíka z nějakého laciného hororu.

"Proč bych měl? Máme práci," snažil se jí Xavij vyburcovat k nějaké fyzické aktivitě.

"Já žádnou práci nemám a pokud si dobře vzpomínám, tak tvoje práce je dávat pozor na mě. Tak mi dej laskavě pokoj," odsekla a čekala, co jí na to ten chytrák odpoví.

"Nové zmizení," oznámil jí suše.

"To neznamená, že mě musíš tahat z postele bůhví v kolik hodin," odpověděla mu nakvašeně a nenápadně si k sobě přitahovala polštář, který měla původně pod hlavou. Luk si toho zatím nevšiml.

"Ale znamená. Víš moc dobře, co..." chtěl ještě pokračovat a asi by se mu to i podařilo, kdyby mu přímo v tu chvíli na obličeji nepřistál ten polštář, který po něm Raven znenadání mrskla.

Jeho šokovaný pohled rozhodně stál za to. Pusu měl otevřenou a ve tváři nechápavý výraz. Než se stihl pořádně vzpamatovat, proběhla kolem něj bělovláska do koupelny, kde se okamžitě zamkla na dva západy.

Za co to bylo? zeptal se dotčeně.

Za způsob probuzení. Tohle odjakživa nesnáším. Dostalo se mu okamžité myšlenkové odpovědi.

Ts! Kdybys věděla, jak budí L'argas, tak vyletíš z kůže, neodpustil si jednu kritickou poznámku na účet svého milovaného bratra.

Chudáček. Co proti němu máš?Vždyť to s tebou myslí dobře, snažila se znít vážně, ale lehkou ironii v jejím hlase nešlo přeslechnout.

"Moc vtipné," utrousil, když zase otevřela dveře. Konečně vypadala zase jako člověk. Což od Xavije vlastně není moc velká pochvala. Ale nad čím to zas přemýšlím!" vynadal si Luk a následoval bělovlásku do kuchyně.