Zajatci pravdy

Kapitola CXLVI~

Ahojky, je tu nový díl a já doufám, že se vám bude líbit. Možná se odhalí nějaké to tajemství, možná přibudou otázky. Je jen na vás, jak si to přeberete. Tak si užijte novou kapitolu. Chtěla bych vás varovat, že nevím, jak to bude příští týden (od pátku) s vydáváním. Jedu mimo wifi a tentokrát ani editora u internetu mít nebudu. No pokusím se to nějak vyimprovizovat. Držte mi palce...

"Nebude to nic moc příjemného. Nebudu ti říkat, jak moc přeměna bolí, nechci tě ještě víc vyděsit, ale nemusíš se bát. My to zvládneme. Jsme přece kamarádky," řekla mladá Zentii a věnovala rusovlasé hráčce uklidňující úsměv.

"A co mám dělat?" ptala se ustrašeně Kat a ruce se jí trochu třásly.

"Poznáš to. Udělej přesně to, co ti řekl tvůj předek," poradila jí Ray a zadívala se kamsi nad sebe. Doufala, že všechno bude probíhat bez problémů. Že společně vytvoří dostatek energie a předejdou tak jakýmkoli nečekaným změnám.

"Jak se určuje můj zentijský vzhled?" ptala se zvědavě Kat. Evidentně chtěla efektivně využít zbývající čas a zjistit si nějaké užitečné informace.

"Budeš vpadat jako každý normální Zentij. Vyšší postava, špičaté uši a pronikavé oči. Vlasy i oči bys měla mít stejné. Já to mám jinak, jelikož mi při přeměně nikdo nepomohl. Došla mi energie a tak se moje tělo vzdalo pigmentu ve vlasech. Energii, která byla potřebná na jeho vytvoření, využilo na něco jiného, důležitějšího. Nechci, abys skončila taky tak. Právě proto jsem teď tady s tebou. V případě nouze se pokusím kontaktovat tvojí rodinu. Pokud vím, měli by ti být schopni poslat energii i na dálku, ale zatím nebudeme předbíhat," povzdechla si Ray a unaveně si promnula kořen nosu.

"Mám strach Ray. Co s námi Xavijové udělají? Nepřijdou díky mě na úkryt mé rodiny? Přežiju to vůbec? Je tu až moc otázek a ani jedna hloupá odpověď!" vyšilovala Kat.

Ray si před ni přidřepla a zespodu se jí zahleděla do očí. Vzala jí za ruce, které byly oproti těm jejím o něco menší a dlouze se jí zahleděla do očí. Snažila se jí tím pohledem alespoň trochu uklidnit.

"Kat, ničeho se neboj. Zvládneš to, uvidíš. Cítím, že jsi silná. Já v tebe věřím. Všichni, kteří tě znají v tebe věří. Tvá rodina, přátelé ze Země i ten můj hloupý učitel. Prosím tě, teď se soustřeď na přeměnu. Naváděj svoji sílu skrz své tělo. Odpoutej se od bolesti a nenech se jí pohltit, jako tenkrát já," nabádala jí a hleděla do jejích vyděšených, smaragdových očí.

"Ale jak to mám udělat? Ty jsi alespoň tušila, kdo jsi. Cítila jsi to, ale u mě to přišlo tak náhle, jako letní bouře. Nečekala jsem, že budu zrovna.." zadrhla se dívka a hledala to správné slovo. Nakonec jen zamávala rukama a ukázala na sebe. "Tohle," rezignovaně vydechla a spustila ruce podél těla.

"Ano, ale u mě to bylo dáno něčím jiným. V jednom kuse jsem byla ve stresu, protože jsem chránila Maleken. Spolupracovala jsem s nimi vlastně z donucení, protože mi L'argas vyhrožoval, že jí zabije. To jsem nemohla dopustit. Postupem času se začaly projevovat některé moje schopnosti a já jsem se jednoho krásného dne prostě přestala ovládat. Nedá se říct, že bych to věděla. Jen jsem nějak tušila, že k nim mám mnohem blíž, než k lidem. To bylo všechno," řekla Ray a zahleděla se do dáli.

"Jak mám nasměřovat tu energii?" zeptala se Kat třesoucím se hlasem.

"Pojď," pokynula své kamarádce Ray a sedla si na zem. Nohy zkřížila pod zebe a ruce si položila na kolena. "Zaujmi tu samou pozici co já. Je to nejpoužívanější meditační poloha našeho lidu. Asi je to jasné, že ji od nás lidské bytosti převzaly. V této poloze nejlépe proudí naše energie, která se nazývá Sio. Podrobnosti ti potom vysvětlím. Hlavní je, že tvou energii zobrazují tři barvy. Pokus se je najít" radila jí a napjatě na rusovlasou dívku pohlédla.