Zajatci pravdy

Kapitola LXXIII~

Nová kapitola je tu! Popravdě se v tom svém vydávání už trochu ztrácím. Snad jsem vydala v termínu. Pokud ne, moc se všem omlouvám. Každopádně, tahle kapitola bude hodně zajímavá. No, sami uvidíte proč. Název kapitoly je dle mého názoru dost výstižný. Užijte si ji a čekám na vaše reakce 😁😂

Vypadalo to, že se snad ani nenadechl. Prostě to na ní vysypal: "Už mám výsledky."

Matka a hádka není to samé?

Popravdě, nebylo to nic nečekaného. Xavijové jsou vyhlášeni svou rychlostí a přesností.

"A jak to dopadlo?" zeptala se černovláska napjatě.

"Přesně jak jsme očekávali. Musím ti to nějak podobně vysvětlovat, nebo ti bude stačit informace, že rozpad tvé DNA pokračuje podle plánu. Což je asi trochu kruté, protože to znamená, že do dvou let zemřeš. Ale do té doby snad najdeme nějaký lék," zamyslel se a starostlivě hleděl na malou černovlásku před sebou. Nelíbilo se mu, jak měla svěšená ramena a jak se její pohled najednou zakalil.

"Ray, my to vyřešíme. Nemusíš se bát. Mám přátele, kteří jsou co se týče genetiky jedni z nejlepších. Možná dokonce ti nejlepší v celém vesmíru. Přijdou na to a do té doby se nemáš čeho bát," snažil se jí uklidnit, i když moc dobře věděl, že to asi nebude schopen dodržet. Nikdo z nich zatím netušil, o jaký druh onemocnění by se mohlo jednat. Jen vysoce postavení vědci se k tomuto problému stavěli s jistým klidným nadhledem. Jako by oni věděli co se stalo. Dokonce i někteří z Lukových a T'nerthových přátel se chovali dost podivně. Ačkoli nakonec souhlasili, že jim pomůžou, nevypadali zrovna  dvakrát nadšeně.

"Já vím, ale je to divný pocit. Cítím se najednou tak divně a lehce. Jako bych nevěděla, kam dřív skočit. Chtěla bych se rozloučit s Maleken, Katarinou a mnoha dalšími. Chtěla bych jen žít a ne pobíhat po virtuálním světě a hledat vrahy. Chápeš ne?" podívala se na něj  prosebným pohledem a čekala na jeho odpověď.

"Popravdě, moc tě zrovna nechápu. Nikdy jsem nic podobného nezažil. Hlavní je, aby ses z toho všeho tolik nestresovala. Zkus se uklidnit a přenést se přes to, jak nejlépe dokážeš. Musíš dojít za svými přáteli. To oni ti mohou pomoci," snažil se jí promluvit do duše.

"Já vím, ale teď nejvíc potřebuju být sama," zašeptala zadívala se na své nohy, které jí volně visely z postele.

"Když chvíli počkáš, odvedu tě do tvého pokoje. Zanedlouho mi končí služba, takže by to neměl být žádný problém, usmál se na ní. Rychle se však otočil, protože na dveře ordinace zaklepal nový pacient. Sice se od ní nechtěl vzdálit, protože vypadala doopravdy žalostně, ale povinnosti ho volaly.

Černovlasý Xavij řešil problémy svých pacientů tak automaticky, že si ani pořádně nepodíval, koho že to vlastně ošetřuje.

"Nikdy bych nevěřila, že tuhle práci budeš tak milovat, synu. Popravdě jsem si vždycky myslela, že jsi si jí vybral jen mě na truc," promluvila tajemná žena s dlouhými zlatými vlasy až po pás.

V tu chvíli se T'nerth narovnal tak prudce, že málem přepadl dozadu. Šokovaně na ní pohlédl. Na jeho tváři se mísilo hned několik pocitů. Jako první se tam objevilo překvapení a hned potom znechucení.

Raven by si nikdy nepomyslela , že někdo může k některému ze svých  rodičů cítit takové množství antipatie, jaké spatřila v jeho očích. Měla strach, co se bude dít dál.

"Co tu děláš, matko," utrousil naštvaně a pár kroků od ní odstoupil. "Klanět se ti snad nemusím," zeptal se a opovržení z něj přímo sálalo.