Zajatci pravdy

Kapitola CXXV~

Ahoj. Nový díl vydávám o něco dřív než obvykle. Jsem v práci a večer bych se k tomu už asi nedostala. Doufám, že se vám bude líbit :D

Elf s havraními vlasy stál ve dveřích a pozoroval dění uvnitř. Ray'lit stála o kus dál a čekala, až vejde. Oba si moc dobře uvědomovali, že musí působit jako zcela bez emocí. Nesmí dát najevo přílišné známky přátelství nebo sympatií. Tak to bylo určeno v pravidlech. Nevýhodou je, že o jejich dřívější spolupráci vědí úplně všichni. To znamená, že budou ve středu pozornosti a každý na nich bude hledat něco víc, než jen obyčejného nováčka a velmi nepříjemného generála. Ti zasvěcení, mezi které se počítají všichni členové královské rodiny a Mor'greth, vědí své. A tak by to mělo i zůstat.

L'argasi? ozval se najednou černovlasému elfovi v hlavě známý hlas. Zněl jako nesmělé a možná i trochu vystrašené zašeptání.

Ano? odpověděl jí také v duchu a trochu kolem nich zpomalil tok času. Otočil se k ní a přejel jí odzhora dolů zkoumavým pohledem.

Neříkal jsi něco o látce, která by schovala mou modrou krev? Kdybych se náhodou zranila, byl by to docela problém, přemítala dívka a nervózně se mu podívala přes rameno. Ovšem přes jeho rozložitou postavu toho stejně moc neviděla.

Nemusíš se bát. V noci jsem do tebe jednu dávku vpravil. Možná sis toho nevšimla, ale tvoje pokožka už má alespoň o něco zdravější barvu, ušklíbl se v duchu Xavij a v očích mu tančily pobavené jiskřičky.

Super. Díky. Poslala mu svou myšlenku a nálada se jí viditelně zvedla. Víc se narovnala v ramenou, připravená čelit svému osudu na svého společníka odhodlaně kývla.

Je čas, pomyslel si generál a už se chystal deaktivovat svou schopnost, ale na poslední chvíli ho zarazila dívčina tichá poznámka: Hlavně, že ty pořád vypadáš jako chodící mrtvola.

U mě jsou na to zvyklí, prcku. U tebe by to byla novinka, která by ti velmi znesnadnila život, vysvětlil jí a na tváři se mu objevil zamyšlený výraz.

Neslyšel nás někdo, že ne? Zeptala se ho zničehonic jeho chráněnka. V její náhlé otázce cítil obavu.

Ve veliteli hrklo. Sice věděl, že když jsou takhle blízko u sebe, nikdo by je slyšet neměl, ale kdyby se o to snažil třeba takový Ge'els, který měl energie na rozdávání, asi by se mu to podařilo a to by mohl být docela problém.

Ne nemohl, usmál se na ní povzbudivě a snažil se, aby na něm nebyly znát jeho pochybnosti. Přednější pro ně teď bylo, aby rozřazování dopadlo podle plánu. Oba si byli vědomi toho, že ze sebe musí vydat to nejlepší. On v boji se svými protivníky, ucházejícími se o její vůdcovství. Ona pak v úkolech, které jí a několika dalším budou zadány, aby ukázali své schopnosti. L'argas jí znal a nepochyboval o tom, že bude v té lepší polovině. Jediné, co ho děsilo, byla její neznalost xavijských pravidel. Už několikrát si sice všiml, že určité věci má vrozené, ale i tak se obával toho, že se zachová nějak nepatřičně. Ne! Musím jí věřit, okřikl sám sebe a opět uvedl čas do jeho původního tempa.

Prakticky ihned udělal první krok, překročil práh a vešel do obrovské haly, ve které se celá dnešní událost bude odehrávat. Vešel tam jako první s Ray'lith v závěsu. On se nad ničím nepozastavoval, protože moc dobře věděl, jak vypadá simulátor pro trénování xavijské armády. Sám tu byl již nespočetněkrát, takže ho vůbec nepřekvapil neobvyklý tvar a vybavení místnosti. Dokonce i množství Xavijů, kteří se tu letos sešli bylo zcela obvyklé. Na můj vkus se tu tentokrát objevilo až moc mladších ročníků. To nemají nic jiného na práci, než se snažit zaujmout nějakého prominentního Xavije, který by se chtěl stát jejich Vůdcem? ptal se sám sebe, ale záhy si i sám odpověděl. Ne, nemají. Jsou mladí. Jejich povinnosti jsou osekané takřka na nulu. Zasmál se v duchu a rozhlížel se kolem. Hledal některého ze svých bratrů. Ale ve změti černých uniforem a zbrojí se mu pomalu ztráceli.