Země byla před deseti lety napadena Xavii. Mimozemšťany z hlubokého vesmíru. Lidem se pod jejich nadvládou nežije špatně, ale není to to, co dřív. Svoboda. To je to, co jim nejvíc chybí.
Virtuální hra Truth je Xavijský vynálezy, který zkoumá lidskou...
Ahojky, tak jsem tu s novou kapitolou. Poslední dobou se mi moc nechtělo psát tyhle úvodní řeči, ale tentokrát by je to chtělo. Asi jste si všimli, že jsem změnila cover. Dala jsem to sem z jednoho prostého důvodu. Mění se nám vzhled hrdinky i prostředí, tak proč to nepřekopat celé? Možná se to ještě párkrát stane. No doufám že se vám nový cover líbí. Házím sem i ten starý aby neupadl v zapomnění.
¡Ay! Esta imagen no sigue nuestras pautas de contenido. Para continuar la publicación, intente quitarla o subir otra.
Taky jsme se konečně dostali do virtuální reality. Doufám, že nebudete zklamaní. Tak co, jak myslíte, že to bude probíhat dál?
"Vřelé" přijetí
Noví hráči se objevili na velkém, mramorovém nádvoří. Vypadalo to tam jako v nějaké aréně. Kolem bylo několik kamenných sloupů a mezi nimi problesklovaly magické výboje. Několik metrů za nimi se krčily malé domečky. Raven předpokládala, že se vynořili v aréně města začátečníků. Jednak o tom něco četla, ale dost možná by to poznala i tak, jelikož začátečnické oblasti jsou skoro všude stejné. Jinde ani nemohli být.
Nebylo to tu moc zajímavé. Pro někoho, kdo nikdy nehrál RPG by to mohlo být něco naprosto úžasného, pro ni ale ne. Malé, jednopatrové budovy. Tu a tam nějaký stánek s různými druhy zboží. Na každém rohu nějaká uměle vytvořená postava. Prostě město začátečníků.
Spolu s ní tu stáli ještě čtyři další lidé. Moc se o ně nezajímala a pomalu vyrazila pryč z arény. Najednou se okolo začali objevovat další hráči. Někteří přišli po svých, jiní se sem teleportovali.
"Podívejme, nováčci. Je hezké, že tu máme neokoukané tváře. Tak buďte od té lásky a navalte všechny vzácný předměty. My je potřebujeme víc než vy," promluvil jeden hromotluk. Nevypadal moc sympaticky a jeho mazlíček mu na kráse taky nepřidával. Velký, opelichaný vlk cenil zuby na všechny a na všechno, co se jen pohnulo.
"Hej ty!" Křikla na něj bělovláska a změřila si ho od hlavy až k patě. "Co si o sobě ksakru myslíš?!" Podvědomě věděla, že nejspíš udělala chybu, ale to jí moc netrápilo. Už měla vymyšlený únikový plán. Sice byl dost riskantní, ale plán to byl.
Luku? Jak moc se můžeš zvětšit? zeptala se svého okřídleného přítele.
Nevím, ale tři lidi bych určitě unesl. Možná i víc. Když budeš ještě chvíli zdržovat, tak bych to mohl zjistit. Odpověděl jí.
Přistoupila na jeho návrh a rychle se pokusila něco vymyslet. Snad to vyjde, pomyslela si a pustila se do práce.
"A ty jsi jako kdo?" Zeptal se hromotluk a zkoumavě si jí prohlížel.
"To ti může být jedno," odsekla mu Raven. Nechtěla dávat najevo žádnou emoci. "Spíš mě zajímá, kdo může být taková sketa, aby okrádal začátečníky! Pokud ti to ještě nedošlo, všichni jsme tu uvěznění stejně jako ty!"
