Zajatci pravdy

Kapitola CXCII

  Chvíli letěla vzduchem a jediné co vnímala byla spalující bolest, vítr svištící kolem jejího těla a mořská hladina, která se neúprosně přibližovala.   

Bojištěm se rozlehla hlasitá rána. Dívka oblečená do brnění dopadla do vody s mohutným šplouchnotím. I když se snažila ze všech sil bojovat, nedokázala se dostat nad hladinu. Zranění jí pálilo s neuvěřitelnou intenzitou a i když byl hvězdný kov poměrně lehký, stále jí pomalu ale jistě stahoval dolů. Dívka se snažila zadržet dech na co nejdelší dobu, ale prostě to nešlo. Do plic se jí dostávala mořská voda a sůl jí pálila v útrobách jako kyselina. Když elfka vzhlédla k hladině, spatřila světla, rychle se pohybující se nad hladinou. Bylo to, jako by se propadla do jiného světa. Všechno kolem ní bylo tiché a klidné. Vypadalo to, jakoby stereotypní klid už nic nemohlo narušit. L'argasovy meče jí věrně visely na zádech a najednou už jí nepřipadaly tak jiné, jako když je dostala. Dokonce s hrůzou zjistila, že se na nich nic nezměnilo. Tak je to pravda, pomyslela si. Celou dobu jsem to měla přímo před nosem a ono to skončí takhle, posteskla si. Teď už je na všechno pozdě. Nezbývá nic, než jen doufat, že z toho ostatní vyvázli živí. Smutné je, že mi ten trénink, který mě stál tolik sil, byl nakonec úplně nanic.

Ray! Ozval se z ničeho nic hlas v její hlavě. Nevzdávej se a bojuj. Jdu si pro tebe! Povzbuzoval ji znovu L'argas a ona najednou pocítila příval energie. Už jen trochu, zadoufala, ale najednou to ustalo. Dívka rychle regenerovala a snažila se co nejvíc pomoct svému zesláblému tělu. Najednou se kdesi nad ní ozvala tupá, jakoby z velké dálky znějící rána. Ray vzhlédla a zjistila, že jí jakási obrovská černá masa zakryla výhled na boj, který se nad ní odehrával. A o pár vteřin později jí něco pevně sevřelo trup a mocnými tempy jí táhlo vzhůru. Zpět k životu, obloze a dýchatelnému vzduchu, ven z vody. 

Prásk! Zvuky okolí na ní zaútočily jak rány kladivem. Vítr začal bičovat její prokřehlé tělo a hlasy ostatních na ní dorážely že všech stran.
  Ray ale nebyla schopna porozumět jejich slovům. Byla jak hadrová panenka, která sice vnímá okolí, ale zatím není schopna nic udělat. Pohnout se, ani jakkoli zareagovat. Už se jí začaly klížit oči, když pocítila další příval síly. Byla stejná jako ta její, ale zároveň odlišná od té L'argasovy. Tahle totiž byla její. Pocházela přímo od jejího Ochránce.

Mám tě a už tě nepustím, hlavně se probuď. Prosím tě o to Ray'lith, šeptal vystrašeně roztřesený hlásek jejího milovaného draka. Elfka sice ještě nemohla úplně reagovat, ale trochu pootevřít oči dokázala. "Budu v pořádku," zamumlala, když se konečně dokázala alespoň trochu hýbat. Drakova energie asi pomáhala mnohem lépe, než kterákoli jiná a ona se po ní zotavovala opravdu rychle. Kašlala vodu snažila se popadnout dech. 

"Řekni mi, proč jste na nás zaútočili? A teď nechci slyšet jen tu výmluvu o území. Kdybyste nás nechali v klidu proletět, nic by se nestalo a my bychom zase s nepořízenou odtáhli. Co přesně jste dostali za rozkaz?" vyzvídala dívka snažila se alespoň trochu pochopit, o co tu vlastně jde. 

Plán byl, dostat tě odtud a zajmout některé velitele Xavijů. Mohli bychom pak vyjednávat a byl by klid, řekl drak a bylo na něm vidět, že se mu moc nelíbí to, co jí musel povědět. 

"Ale proč? To je přece úplně šílený. Vždyť by po vás šli mnohem víc než kdykoli jindy. Copak by vám to za to stálo?" vyptávala se dál Ray, ale byla si moc dobře vědoma toho, že nyní je prakticky zajatec. 

L'argasi, pomyslela si a jeho odpověď  přišla prakticky ihned. 

Ray! Ty žiješ! Už jsem se bál, že jsem tě ztratil. Kde jsi? vyptával se a rozhlížel se kolem sebe. Elfka ho viděla nedaleko. Několikrát kolem sebe máchl mečem, aby odehnal dotírající nepřátele a při tom se snažil vyhledat pohledem svou svěřenkyni.